Yumiko's Diary - Máma...?

23. července 2018 v 11:00 | Rin-chan |  + Yumiko's Diary - autor Rin-chan
u
Máma....?
Očima trochu naplněnýma slzami zírám na letadlo, které se vrací zpátky domů.Domů - to zní úžasně. A já trčím tady.Zatraceně!Gestem ála uražená slečinka popadnu svůj kufr přeplněnej zbytečnýma věcma a táhnu ho k východu z letiště.Pak půjdu na autobus a ten mě zaveze....ani nevím kam.Prostě zapadákov světa kde stěží maj elektřinu.
Když se proderu zástupy lidí a postavím se na zastávku, zjistím, že můj autobus jede až za dvě hodiny.No super!Ale to bylo vlastně jasný, co jsem čekala?Všimnu si, že autobus do vedlejší vesnice jede za deset minut.No co, nic se snad nestane, když si ten zbytek cesty dojdu, ne? Nikdo se nic nedozví.A jak si usmyslím, tak taky udělám. Za chvíli sedím v autobuse a hurá na ,,výlet".....
Tak tohle byl pěkně blbej nápad!Už dvě hodiny trčím v lese, kterej je tak hustej jak podpaží naší matikářky.Pot se ze mě jen leje a ten zatracenej kufr je tak nehorázně težkej!Konečně toho mám dost.,,Proč sakra bydlí tak daleko? Můžu se na to vykašlat!" křiknu jako by mě někdo měl slyšet a praštím kufrem o zem.Uraženě si na něj sednu, založím ruce a sedím tam jak pecka uprostřed cesty.Je vedro, mám hlad, žízeň a nohy mě bolí jako čert.Aby mi to čekání ( i když nevím, na co vlastně čekám ) líp utíkalo, nasadím si na uši svý super mega velký sluchadla a zapnu MP3.Do ucha mi snad až nezdravou hlasitostí začnou vyřvávat mý oblíbení zpěváci.Pořád sedím.A sedím. A už mě to nebaví.Rozhlídnu se kolem, ale pořád je to jen les.Konečně někdo prochází, ale já si toho ve své hudební extázi všimnu, až když se mnou zatřese.Rázem koukám do tváře dost uhozenýmu týpkovi.Jeho obočí - pokud jsem předtím urážela podpaží učitelky, tak se omlouvám, tenhle kluk předčí celý její ochlupení.Narozdíl od ní, on ho má schromážděný nad očima.No, klobouk dolů, nevěděla jsem, že jde mít bobra i na čele.....Snažím se zakrýt zděšení a sundám si sluchátka.,,Co tady děláš?" zeptá se jako by mu do toho něco bylo.Už ho chci odbýt, ale všimnu si, že není sám.Kousek dál stojí nějaká brunetka - usmívá se a vypadá jako sympatická holka.Vedle ní kluk.Musím říct, že docela kus.Má sice vlasy po pás ale kdyby si je fiknul.....a můj pohled spočine na třetí osobě.V tu chvíli málem prsknu smíchy, nebo dostanu infarkt.Nevím co si vybrat dřív.Stojí tam chlápek, vypadající jako o třicet let starší dvojče prvního kluka - stejnej nemožnej hřib z vlasů a....a...obočí! Jenže: vemte obočí toho kluka a vynásobte ho deseti! Omg, paní Wagnerová, já už se vám nikdy smát nebudu!Zmateně si třesoucí se rukou přejedu po svém udržovaném obočí a nevěřícně na oba zírám.Ta holka si zjevně všimla mého zděšení, odstrčila kolegu a sklonila se ke mě.,,Ahoj."usmála se na mě.Ještě na vteřinku nechápavě kouknu na ty dva a pak se zas podívám na ni.,,Čau..."vyrazím ze sebe.,,Já jsem Tenten."představí se.Napadne mě, že bych ji asi měla napodobit.,,Já jsem Yumi..."vysypu ze sebe a dokonce se pokusím o úsměv.,,Těší mě."usměje se.,,Co tu děláš s tím kufrem?"zeptá se zdvořile.Napřed ji chci trochu odbýt, co jí je do toho, ale pak si všimnu její pásky na čele.,,Vy jste...z Listové vesnice?"zeptám se místo odpovědi.Trochu se zarazí, ale hned zase nabere výraz.,,Jistě.Jsme tým ninjů z Listové."kývne.,,Bezva!"výsknu a konečně vstanu.I když vím, že si počínám nevychovaně, je mi to fuk.Neměli mě sem posílat, já na svoji mámu zvědavá nejsem!I když tihle za to nemůžou.Všimnu si, jak si mě prohlíží a taky se na ně zaměřím.Ten chlap s klukem, co maj to mocný obočí sou oblečení v divným zeleným trikotu, ve kterým vypadaj neobyčejně slizce.Třetí kluk má na sobě...no tipovala bych to na bílej župan.Tenten měla bílou volnější mikinu a tepláky.Malej diamantek, u nás nazývaný piercing, který mi čněl z nosu je zřejmě zarazil.,,Potřebuju do Listové..."prolomím ticho a sleduji jejich reakce.,,Vracíme se z mise, pojď s námi."usmála se Tenten.Ta holka se furt kření, jak to dělá?I když nemám ani trochu zájmu jít s něma, trčet tu se mi taky nechce.Kývnu a znovu popadnu svůj kufr.,,Vezmu ti ho."nabídne se aktivně obočnatec mladší a oslní mě bleskem svýho chrupu.Že by Sensodyne?Napadne mě a div neprsknu smíchy.Ochotně přikývnu a znovu se s nima vydám na cestu.
,,Tak a sme tady."informuje mě nejvíc ukecanej obočnatec, kterej se někde ve spleti toho svýho žvanění představil jako Lee.Došlo by mi to i bez něj, ta brána se prostě přehlídnout nedala.,,Díky, dál už to zvládnu."ujistila jsem je.,,Víš to určitě?"zeptala se Tenten.,,Jasně.Díky moc, fakt ste super."ujistila jsem je unaveně.,,Tak jo..hodně štěstí."popřála mi ještě a znovu se rozešli.Za chvíli jsem tu byla sama.Když jsem se podívala dovnitř, nahánělo mi to trochu strach.A navíc ty cesty a ulice - dalo se poznat že tady auta nejezdí.Nevím, jak to tady přežiju.Zase si sednu na kufr a začnu si zamyšleně okusovat svůj ctěnej nehet.,,Jak ji tady mám sakra najít?" zabručím.Jediný co vím je, že bydlí tady.Měla pro mě přijít.Přišla? Ne! Je mi vlastně ukradená, dala mě pryč a najednou by měla zájem jo? Na to jí kašlu.Budu tu sedět, a možná tu umřu a když budu mít štěstí, příští rok ze mě vyrostou houby a ty houby......nestačila jsem domyslet.Kdosi do mě zezadu šťouchnul.Otočila jsem se a meganá postava mi zaclonila slunce.Snažila jsem se dohlédnout vrcholu, ale bezvýsledně.Vstala jsem - zase nic.,,Zdravim...."poslala jsem pozdravy do kosmických výšek a doufala, že se dostanou k jeho uším.,,Nazdárek."ozvalo se.,,Já hledám.."začala jsem ale byla jsem nechutně přeručena.,,Já vím!"křiknul chlápek bujaře, omotal mi obrovskou ruku kolem krku a pořádně mi pocuchal vlasy.Myslela sem že umřu, ale držela sem.,,Tak tě zas vidim, cvrčku! No tys ale vyrostla!"řehotal se úchyl.Nějak jsem se vymanila z jeho sevření a sundala si gumičku z vlasů - tak jako tak, můj in culík byl zničený.Začala jsem ho znovu vytvářet a mezitím jsem poslouchala jeho švitoření.,,Tvoje máma má moc práce, poslala mě pro tebe."oznámil mi.,,Vážně?"tohle mě namíchlo.,,Tak ať si pracuje, mě to nevadí, jedu domů!"oznámila jsem a chtěla se rozejít.,,Ale copak?Tvoje máma je plně zaměstnaná, to není nic špatnýho.Teď poď se mnou a necvrkej tu, lidi na tebe koukaj."oznámil a popad můj kufr, jako by to bylo peříčko.,,A vy ste?"zasyčela jsem přidrzle.,,Já?"ukázal na sebe a kufr letěl na zem.Otočil se v jakémsi gestu, zřejmě mu přišlo cool.Napřáh proti mě ruku a připitoměle se zachechtal.,,Já jsem jeden ze tří Saninů, spisovatel a milovník žen, sám velký Jiraiyááááááááá-sama!"utnul to a pohodil bílou hřívou.Zůstala sem nechápavě zírat, i on zatuhnul ve své pozici a čekal, co udělám.,,Jedu domů."oznámila jsem a znovu popadla kufr.,,Nene, teď půjdeme za tvou matkou."vyvedl mě z omylu, přehodil si kufr i se mnou přes rameno a vyskočil na střechu.Magor! pomyslela sem si a trnula strachy, jak asi spadnem.Nespadli jsme.Seskočil na zem před jakousi budovou a vtáhnul mě dovnitř.Bylo tam přítmí a prázdno. V dalším poschodí už ale byl provoz.Nikdo si nás snad ani nevšim - to se tu často nosí hosti na zádech?!
Zastavil před jedněma dveřma a zaklepal.Hovor, který se až doteď ozýval zevnitř utichnul.,,Dále!"ozvalo se rázně.Jiraiya nebo jak si ten pedofil říkal stisknul kliku a vešel dovnitř, já nedobrovolně s ním.,,Něco ti nesu."zachechtal se a div ne hrubě se mnou praštil na zem.Okamžitě jsem si dotčeně protřela poškozené pozadí.,,Yumiko!"ozvalo se radostně.Oči mi naběhly krví.YUMIKO!!!Tohle nesnáším, je to hrozný jméno!Když jsem se podívala na opovážlivce, který ho vyslovil, strnula jsem.Uviděla jsem blondýnu - vypadala tak na dvacet - s hnědýma očima.Ty oči se v kontrastu s barvou vlasů zdály skoro černé.,,To je tvoje máma!"pronesl Jiraiya.Zbylí tři lidé v kanceláři - zatím jsem je nějak nezkoumala - vyvalili oči a nechápavě se na mě podívali.Všimla jsem si, že moje matka je velmi dobře vyvinutá a hned mi došlo, po kom svý vnady mám (xD).I když jsem se na tohle připravovala, zarazila jsem se a nevěděla, co říct.Prvn mě napadlo zvednout se ze země, což jsem hned provedla.,,Dobrý den..."pozdravila jsem rychle a nervózně se ošila.,,Yumiko! (zase ) Tys vyrostla!"zopakovala známou větu a usmála se.,,No jo, kdo by to byl řek...."řekla jsem nervózně, trochu ironicky.Chvíli bylo ticho.,,Jsem moc ráda, že tu jsi..."řekla konečně.Měla jsem sto chutí ji setřít, páč já tu ráda nejsem, ale rozhodla jsem se chovat slušně, aspoň pro jednou.,,Konečně.."pousmála jsem se.,,Jaká byla cesta?´"ptala se a pořád si mě prohlížela.,,Příšerná."přiznala jsem a všichni se zasmáli.Tvářila se spokojeně, náhle se však zamračila.,,Co je tohle?!"zeptala se polovyděšeně a ukázala na mou již zmíněnou okrasu obličeje.Nervózně jsem chytla náušnici.,,Piercing."informovala jsem ji.,,Nenosím naušnice v uších, mám to místo nich..."dodala jsem rychle.Prohlídla si můj oděv.,,A jak jsi to oblečená?!"hrozila se.,,Tohle? No, když vyrůstáš bez mámy a táty v dětským domově, trávíš prostě víc času s kamarádama a nemá tě kdo vychovávat."utrousila jsem jízlivě.Podle jejího výrazu jsem poznala, že jsem krutě přestřelila.,,Promluvíme si pak."řekla.Pak si vzpomněla, že v kanclu nejsme samy.Koukla na dva kluky a jednu holku, asi tak stejně starý jako já.,,Yumiko, (budu vraždit) tohle je Shikamaru, Naruto a tohle Sakura, moje žačka."představila mi je, jako bych stála o to znát jejich jména.,,A tohle je moje....moje dcera, Yum...",,Yumi."přerušila jsem ji.Kdyby to řekla ještě jednou, asi bych ji musela zakilovat hned tady.Ti tři zapomněli zavřít zobáky a čuměli na mě jak na zjev - ani se jim nedivím.,,Hej, bábi, ty máš děti?"vyjeknul připitomněle blonďák, jehož jméno začínalo nějak na Na..., už nevím jak dál.Tohle mě naštvalo.,,No, já v podstatě nejsem její dcera."ozvala jsem se.Bloncka se na mě podívala.,,Máma je někdo, kdo tě vychovává, víš.Ne někdo, koho vidíš poprvé v patnácti letech."informovala jsem ho.Podívala jsem se na ni.Zatnula zuby a náhle měla takový zvláštní výraz.,,Tsunade...."zašeptal Jiraiya a položil jí ruku na rameno.,,No, tak jsme se viděli, těšilo mě."vyhrkla jsem a vyšla rychle ven.Zaregistrovala jsem, že kdosi vyšel za mnou, tak jsem duchapřítomně zatočila na dívčí záchodky.K mé smůle to byla ta holka, takže můj plán jaksi nevyšel.V tu chvíli jsem si zahrála na emo, který zrovna moc nemusím a zalezla jsem do kabinky.Cvaknutí zámku - a mám soukromí.Teda aspoň jsem si to myslela.Kroky se zastavily před kabinkou.Váhavě zašourala nohama a zaklepala.,,Tady je prázdno."odvětila sem.,,Yumi?"zkusila to.,,Nene, tady Bond.James Bond."zavrčela jsem.Zřejmě okamžik trvalo, než to pochopila,,Nechceš vylézt ven? Přes dveře se moc dobře nepovídá."navrhla po chvíli.,,Kdo ti řek že si chci povídat."řekla jsem štiplavě.Páni, já jsem ale mrcha!,,Asi bych ti měla říct, jak to tu chodí."řekla poněkud rozmrzele.Divnej tón, nevěděla jsem, co od něj čekat.,,Pravidlo první: nechovej se jak se chováš!"křikla a v tu chvíli ,,kde mám dveře?!"blesklo mi hlavou a vyděšeně jsem se chytla splachovadla.Růžovovláska je odhodila do kouta - ta holka je vyrvala holýma rukama? Jednou holou rukou?! - a postavila se mezi dveře aby zamezila mému útěku.,,Magor" pomyslela jsem si a zakývala hlavou.S postiženýma lidma se jedná opatrně.,,Si šílená?!"vyjekla jsem ,opatrně´xD .,,Ne."odvětila s klidem a pohodlně se opřela o stěnu kabinky.,,Co je ti do mě? Starej se o svý!"byla jsem úmyslně nepřátelská.,,Myslím, že Tsunade-sama si nezaslouží, jak jsi s ní právě mluvila."oznámila mi.,,Kdože to?"nechápala jsem.Pak mi to došlo.,,Jo tak....myslíš ,mámu´." dodala jsem štiplavě.,,Pokud jsi opravdu její dcera...což je teda docela síla, měla by ses k ní chovat líp."poučovala.,,Viděla jsi ji? Kdybych byla její dcera, chovala by se takhle? Bylo to jako setkání cizích lidí, nebylo v tom nic! Je chladná a nechápu, proč mě chtěla zpátky, když se chová takhle!" štěkla jsem.,,Nedala jsi jí šanci."argumentovala.,,Dal mě někdo nějakou šanci za těch patnáct let?!"křikla jsem.Začínala sem být fakt naštvaná.Zatvářila se zmateně.Ha, teď sem tě setřela holka!A co chceš říct na tohle?pochlebovala jsem si, pochopitelně jen v mysli.,,Určitě měla dobrý důvod, na to ji znám moc dobře."řekla nakonec.,,Vidíš, i ty ji znáš líp, a to já mám být její dítě! Každej ji zná líp! Chci zpátky."oznámila jsem a vstala.Ochotně mě pustila a já vyšla z kabinky.,,Nerozmyslíš si to?"zeptala se posměšně.,,Ani ne."ujistila jsem ji a otevřela dveře na chodbu.Stál tam ten blonďák.,,Babča chtěla, abych ti dal tyhle klíče.Sou od tvýho bytu."oznámil.Bezva, sice nevím, kdo je ta jeho babča, ale může se to hodit.Otočila jsem se na růžovovlásku.Tvářila se....tak nějak jako by už předem věděla, co řeknu.,,Dobře, zkusím to tady."rozhodla jsem a došla si pro kufr.Pak jsem se otráveně, abych si zachovala image vydala k místu, kde mám bydlet.Ti dva mě vedli.
Byl to byt 2+1, nic světovýho, ale celkem to šlo.Pokoje byly vymalovány světle žlutou barvou, kuchyně na světle modro.Objevila jsem i balkón, což mě potěšilo, protože přesně to jsem vždycky chtěla.Blonďák (jak se sakra jmenuje?!) mi všechno nadšeně vysvětloval co kde je, jak to najdu a tak dále.K mému neštěstí Sakura ( ha, už si to jméno pamatuju!) odešla a nechala mě tu s ním samotnou.Abych ho zaměstnala, dovolila jsem mu donýst můj největší kufr.Byl před domem a můj byt se nacházel až ve čtvrtém patře, takže se trochu zapotí.Dobře mu tak.Zatím jsem si vybalovala příruční zavazadla, nanosila do koupelny hygienický potřeby a všechno možný.Kluk, jemuž jsem se rozhodla říkat Speeďák pro jeho hyperaktivitu ( a taky proto, že si nemůžu zapamatovat to zpropadený jméno) se přiřítil zrovna ve chvíli, kdy jsem si nad cosi, co zřejmě mělo parodovat postel věšela plakát Audi TT v plným tuningu.Auta miluju! Za volantem sem poprvé seděla v šesti letech a od té doby se v blízkosti těchdle nice strojů pohybuju pořád.,,Co to je?"zeptal se primitivně a prohrábnul si blond hřívu.Koukla jsem na něj slabomyslným pohledem.,,Co myslíš? Auto pitomče!"štěkla jsem.,,Aháááááá!"zvolal vítězně.,,A to je co?"zamyslel se, čímž mi ukázal své mega IQ, které by zřejmě mohl rozdávat.,,Jak to myslíš? No snad auto!"vysvětlila jsem mu slušným tónem =D.Očividně mu nic nedocvaklo, proto jsem mu musela podrobně vysvětlit, co tahle věcička vlastně umí.,,Chápeš? Třeba koukni na tohle!"Ukázala jsem mu obrázek s polovytuněnou Audi A3 ( audi miluju ze všech nejvíc, ale Subaru bych taky brala) ,,Na jedničku jedeš padesátkou, a když tomudle broučínkovi zařadíš za dvě, jedeš stovkou, má boží akceleraci." dostávala jsem se do varu.Očividně nechápal, ale kýval hlavou.Nakonec mi došla trpělivost a sprostě jsem se vymluvila, že jsem unavená.Pak, až sem za ním zabouchla dveře jsem se svalila na postel a popadla mobil.Číslo, jemuž jsem hodlala zavolat jsem znala nazpaměť.Čekám, než to někdo na druhém konci zvedne.,,Ano?Yumi seš to ty?!"ozve se natěšeně.,,Hanon!To sem ráda že tě slyším!"málem se rozpláču.,,Bože, kde jsi?"ptala se.,,Daleko. A asi tu dlouho budu..."řekla jsem a cítila, že se mi chce znovu plakat.,,Hanon, ty mi tak chybiš! Kdybys věděla, jaký dementi tu žijou, oběsila by ses na mým místě!"tvrdila jsem a okamžitě jí vše vyklopila.,,Je toto možný?"zlobila se.,,Ještě mi tě tam zkazí!"V tom sem s ní teda zajedno.Ještě dlouho jsme konverzovaly, pak jsem musela položit telefon, protože Hanon odcházela na trénink.Grrrrr a já měla jít s ní! To mám zničehonic seknout s hip-hopem?Bože, vždyť ho dělám už kolik let!Tenhle tanec ve mě probouzí opravdovýho člověka....teď to ale asi bude komplikovanější.Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už bude večer.,,Dneska nemám náladu nikam jít.Jdu spát." rozhodla jsem a vyhledala zásuvku.Dala jsem si mobil na nabíječku, osprchovala se a zapadla do postele.To bude trvat dlouho, než se mi podaří usnout......Ještě bych si zatancovala.Tancuju hip-hop, to sice jo, ale volný hoperský hadry nejsou zrovna můj styl.Chodím prostě v tom, v čem se cítím dobře.Jenže málokdo pro to má pochopení.Pochybuju, že ho bude mít ,,máma".Ale co už no, uvidím zítra.....
df
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama