Únor 2011

Usopp - obrázky I.

25. února 2011 v 21:50
1) To nebude jednoduché
http://www.absoluteanime.com/one_piece/usopp.jpg
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Krvavý osud - - - 1.díl

25. února 2011 v 21:30 | LoLo
Ahoj. Ano, je to tak, mám tu další povídku. Já vím, musím dopsat xy rozepsaných, ale když já se na praxi nudila...a tak vznikla Grace. Víc vám o ní neřeknu, snad jen to, že je to hlavní hrdinka nového příběhu, kterej bude tak trochu fantasy, romantický, komediální a - to bych nebyla já - mordovní. Anooo...pár lidí tam zabiju xD
Vaše LoLo
PS: soooorry za chyby a jsem X jsme xD

Daniel Hůlka - Ráj

25. února 2011 v 21:10
Ráj (Zdeněk Borovec)
Ty Otče náš, vládneš pevninám
i tajfunům kážeš vát,
zem slíbenou kdysi dal jsi nám,
kout, jenž se měl rájem stát.
Suď, Otče náš, jenž jsi bez kazů,
jak hříšně žil veterán,
on stvořený k tvému obrazu,
proč z ráje byl odvolán?
Ráj, nádherný ráj,
nádherný kout
se slavobránou,
ráj, v němž měl jsem žít,
zůstává snem,
fatamorgánou.
Zem slíbenou vrať nám, Otče náš,
jenž vládneš těm končinám,
tam vzhůru nás pozvi na menáž
a dávku svou píchni nám.

Ráj, nádherný ráj,
nádherný kout se slavobranou,
ráj, v němž měl jsem žít,
zůstává snem,
fatamorgánou
je ráj!

Královna pirátů --- 4.díl ---

25. února 2011 v 21:00 | LoLo

Královna pirátů -4-

U stolu už na nás čeká Kapitán. Vzhledem k první odrážce seznamu stížností jsem se rozhodla mu tak říkat. Prohlédne se nás a potěšeně se usměje. Nechápu o co mu jde? No neřeším to a usednu do nábízené židle. Jsou ebenové s pozlacenými rámy. Stejně tak stůl je z ebenového dřeva, se zlatými ornamenty na nohách a desce.
,,Mám se ptát, kde jste vzali takový nábytek?" pronesu jedovatě, ale usmívám se. Jsou to přece piráti. Kapitám se zasměje. ,,Kde? Na fregatě nějakého pána z Turína."

Kai Hiwatari - obrázky II

25. února 2011 v 20:50
1) Konečně se příjemně usmívá!!!! Juchajiii!!
9919.jpg
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Yumiko's Diary 10 - Forever together

25. února 2011 v 20:30 | Rin-chan
Forever together
V nemocnici je pěknej bengál, všichni maj stav pohotovosti.A taky maj proč!Po tom, co jsem se znovu probudila z mrákot běsním jak sopka.Chci odtud pryč!Devět desetin z doby co tu jsem jsem v bezvědomí a v nemocnici!Je u mě v pokoji Sakura a Brody a oba se mě snažej klidnit, ale moc jim to nejde.,,Pustťe mě domů, nebo tady bude takovej svinčík že budou blesky lítat!"vyhrožuju.,,Yumi, probudila ses teprve před hodinou."zkusí to Sakura.,,Jo, a taky po třech dnech!Jdu domů a zkus mě zastavit!"prohlásím a vydám se ke dveřím.Očividně se k tomu chystá, ale dveře se otevřou a stojí tam Olma.Málem mě porazí prsama a já taktak uskočím.,,Očividně je ti líp."usměje se.Začnu si jí stěžovat jak mě tu trápí.,,Zůstaneš tu ještě do zítřka, potom můžeš jít domů."oznámí a já okamžitě nahodím vysoké C.Nemocnice nesnáším!Brody se začne smát.Nejradši bych mu jednu vlepila, ale jsem přeci dáma.Když uvidím, že je všechen povyk zbytečněj, sednu si uraženě do postele, založím ruce a všechny ignoruju.Dosáhnu svého, za chvíli jsem tu sama.

Tyson Granger - obrázky I

25. února 2011 v 20:00
1) "Jedeméééééééééééé!"
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Upgrade Naruto: Charllee team!!! Kapitoly 9 - 14.

20. února 2011 v 19:29 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo
Čabas přátelé!

Tak pokračujeme v úpravách našeho příběhu Naruto: Charllee team. Tentokrát přibyly kapitoly číslo 9-14.  Předem musím upozornit že poněkud větší změny nastaly ve dvou kapitolách, takže doporučujeme přečíst od začátku, protože dál na to budeme navazovat.
Pokud by jste měli nějaké otázky, klidně se ptejte. :-)

Kapitola 50 ještě není napsaná, ale už víme jak se bude děj dále vyvíjet. Takže až bude chvilka času budeme v ní pokračovat.

Naruto: Charllee team je první kniha z budoucí tetralogie, tedy bude mít čtyři serie. V této chvíli se nacházíme ve 3/4 příběhu, tedy máme splněných 75% děje. Mohu prozradit, že do budoucna na vás bude číhat několik velkých překvapení a dozvíte se něco více o Argo. :-D

Takže mi nezbývá než popřát příjemné čtení

Vaše Etsuko Nakamura

Páry a skupinovky - obrázky II.

6. února 2011 v 18:50
1) Dva hrdinové, dvě lásky
5587
014
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SEN NAGADIR - Jen malá návštěvička u Varie XD

3. února 2011 v 22:41 | Nagadir
To byl zas sen XD Ale díky němu mě napadl námět do fanfikce a dokonce v něm neumírám, že by konečně nějaký pokrok? XD

,,Hej! Pusťte mě! Slyšíte?!" křičela jsem a mlela jsem sebou, ale nebylo mi to vůbec platné. Oba goriláci v černém mě stále, i když jsem jednoho opakovaně nakopla, pevně svírali za paže a díky mé prachbídné výšce jsem nohama tak akorát plandala ve vzduchu.
,,Tak mě ksakru pusťte!!" pokusila jsem se znovu vymanit ale opět bez výsledku.
,,Slečno," ozval se ten po mé levici, ,,bylo by vhodné kdybyste vzhledem k tomu kde se nacházíte ztlumila hlas," chladně na mě pohlédl. Tedy, ten chladný pohled jsem si jen domyslela, jelikož měl na sobě extra tmavý brýle, tak tmavý že tmavší snad už ani neexistují.
,,Tak to teda ne!" vřískla jsem protestně.
,,Nenuťte nás použít násilí," promluvil ten druhý, který byl skoro navlas podobný tomu prvnímu a tak mě napadlo jestli se nemám náhodou přejmenovat na Nea.
,,Kdybyste mě alespoň postavili!" zavrčela jsem. Ale to už jeden z nich otevřel nádherně zdobené dvoukřídlé dveře a dřív než jsem stačila cokoliv udělat mrštili se mnou takovým způsobem že jsem se čumákem zaryla do koberce. Nejspíš to byl peršan.
,,VOOOOOOI!!!! Co to má ksakru znamenat?!" zadrnčelo mi nepříjemně v uších. Oba goriláci však uřvance ignorovali a promluvili k bossovi. ,,Pane, tuhle slečnu jsme našli když čmuchala v zahradách, ale poté co jsme ji zadrželi se neoblomně domáhala toho že se chce s vámi setkat..." vysvětlil jeden z nich.
,,Svatá pravda!" vzhlédla jsem s úsměvem, ale do očí se mi zabodl nepříjemný pohled.
,,A jenom kvůli tomuhle mě otravujete?" zavrčel na své goriláky.
,,Pane, byla opravdu velmi neoblomná," polkl jeden z nich suše, který si neodvážím typovat.
,,Příště až se někdo nepovolený bude toulat v mé zahradě tak ho vyveďte nebo zastřelte ale netahejte mi ho sem!" spražil je silně rozladěným pohledem a oba se raději s hlasitým ,,Ano pane!,, vytratili.
,,VOOOOOOI!!!! Tak co tu teda chceš?" zařval ten hlučný dlouho-šedovlasý týpek znovu.
,,Superbi Squalo, že? Musím uznat že tě opravdu nejde přeslechnout," usmála jsem se na něj a konečně jsem vstala.
,,Ushishishi, mám se ji zbavit?" objevilo se mladíkovi s blond vlasy a ofinou přes oči v rukou několik vrhacích nožů.
,,Dělejte si co chcete..." vrčel boss stále poněkud rozladěně.
,,Hpf..." nafoukla jsem uraženě tváře, ,,vždyť ani nevíte proč jsem přišla, tohle že je ta slavná italská pohostinost?"
,,Odpad jako ty mě nezajímá," zatvářil se boss opět děsivě.
,,Xan-chan... ty si vážně stojíš na vedení..." vzdychla jsem.
,,Jak se opovažuješ?!" vyjekl týpek s černým hárem.
,,Zmlkni!" obořil se na něj boss a přesunul svůj pohled na mě. Docela dlouho se na mě mračil, ale pomalinku, pomalinku se v jeho očích začalo objevovat poznání a překvapení.
,,Takže si vzpomínáš?" usmála jsem se.
,,Jsi to vážně ty?" zeptal se poněkud zaraženě.
,,Ale Xan-chan, to už by ti teď snad mělo dojít ne? Přiznávám že jsem se za tu dobu docela hodně změnila, ale i tak..."
,,C-co to má znemanat? Vy se znáte?" divil se týpek s černými vkasy ale i zbytek místnosti se tvářil docela dost zaraženě.
,,Jasně že se známe!" přikývla jsem. ,,Vyrůstali jsem spolu pět let!"
,,Myslel jsem... že jsi odjela do Anglie..." byl Xan-chan pořád překvapený.
,,No, to ano, ale nikdy jsem netvrdila že tam zůstanu až do smrti... Krom toho, po matčině smrti mě tam už nic nedrželo... A jsem ráda že se po tak dlouhé době zase vracím do Itálie..." vysvětlila jsem mu.
,,VOOOOI!! Kdo ksakru jsi a jaktože znáš bosse?" vzpamatoval se Squalo jako první.
,,Ara?" zamyslela jsem se. ,,Já jsem se vlastně ještě nepředstavila že? To bych to měla ihned napravit, jmenuji se Ellen Scorsente a jsem boss Scorzone family..." usmála jsem se.
,,Scorzone family?" vyjekl Squalo a všichni v místnosti na mě udiveně pohlédli. ,,Ta Scorzone family, která je známá tím jak moc je nemilosrdná?" ušklíbl se.
,,Yup! Přesně ta," oplatila jsem mu úšklebek.
,,Takže z tebe už je boss..." uchechtl se Xanxus.
,,Ano, ze své mladistvé naivity jsem totiž dávno vyrostla," přikývla jsem. V době před několika lety když jsem byla pět let u Vongolů, jsem byla nesmírně naivní blonďatá holčička v honosných šatičkách, neustále jsem běhala za Xanxusem, což ho samozřejmě zpočátku štvalo, a pěla jsem ódy na to že jednoho dne budeme manželé XD Cokoliv kolem mafie mi tehdy přišlo zbytečné a nezajímavé, jenže pozdější okolnosti mě donutily se změnit.
,,I když ty tvoje růžové šatičky..." začal mě provokovat.
,,Zmlkni!" zrudla jsem, ,,nebo ti názorně a ráda předvedu jak moc jsem se změnila!!"
,,To nebude zapotřebí, jen doufám že za mnou nezačneš běhat s tím svým ,,Xan-chan, Xan-chan, slib mi že si mě jednoho dne vezmeš..." rozesmál se.
,,Hmm..." pohlédl na mě zamyšleně Squalo a já moc dobře věděla že si mě teď předtsavuje v těch růžových šatech jak s tím trapným voláním pobíhám za jejich bossem. ,,To by se za nemilosrdné taky dalo považovat..." rozesmál se vzápětí.
,,Hej! Tohle si budu pamatovat!" zavrčela jsem a kdo ví jak moc rudá jsem byla. ,,I když," vzpomněla jsem si najednou a se šibalským úsměvem jsem přistoupila ke Xanxusovi. ,,Ty jsi mi to vlastně doopravdy slíbil..." vyslovila jsem velmi pečlivě a nahlas, takže ztuhl a Squalo s blond klukem se začali chechtat.
,,Ell, dělá ti tohleto zesměšňování mojí osoby dobře?" šeptl mým směrem.
,,Strašně," ušklíbla jsem se, ,,a jen ti to vracím..."
,,Takže tys ji fakt slíbil že si ji vezmeš?" sípal Squalo mezí smíchem. ,,A kdy máme začít chystat svatbu?"
,,Sklapni!" mrštil po něm sklenku ze které pil a ta ho vcelku efektně zasáhla. Au, takže jeho násilnické skleničkové choutku ho stále nepřešly.
,,VOOOOI!!!" zaprotestoval.
,,A ještě na jednu věc jsem zapomněla!" vyhrkla jsem. ,,To proč jsem tu přišla, ráda bych se přidala k Varii," opět jsem se usmála.
,,Přidala?" nechápal Xanxus.
,,No jo..." přikývla jsem.
,,Takže jsi se vrátila do Itálie jen aby jsi mi zase otravovala život?"
,,Jak jinak, ale i když mě odmítneš asi bych ti měla říct že tu zůstanu, protože momentálně nemám kde přenocovat. Z Anglie jsem totiž odletěla poněkud narychlo a domů se teď vrátit bohužel nemůžu," vrhla jsem na něj pohled který vždycky zabíral XD
,,Dělej jak chceš..." vdychl rezignovaně.
,,Super! Mimochodem kde je zbytek?" poukázala jsem na to že zbylí dva členové nejsou přítomni, ,,Ráda bych se s nimi seznámila."
,,Nevím..." odpověděl prostě.
,,Ale to je chyba!" vyčetla jsem mu. ,,Co kdyby někdo zaútočil a bylo by jich třeba, jak by jsi je pak sháněl?"
,,To by muselo být opravdu hodně vážně abych je potřeboval," nesouhlasil.
,,No jasně, Xan-chan je neporazitelný," ušklíbla jsem se provokativně. ,,Akorát že ho nedávno porazila parta středoškoláků a vyfoukla mu titul Vongolského bosse před nosem," uhodila jsem na citlivé místo, přičemž se Xanxusovi parťáci zatvářili dost ustrašeně.
,,Ell, o tomhle nehodlám diskutovat..." věnoval mi vražedný pohled.
,,Ale já ano!" zakroutila jsem hlavou.
,,Ell!"
,,Xanxusi, nejsem to jen já kdo se strašlivě změnil! Víš že jsi teď pěkně sobecký, arogantní a nafoukaný? Myslíš si že někdo takový by se mohl stát Vongolským bossem? Jsem tady sice teprve pár minut, ale i tak za sebe můžu říct že někdo s chováním které tady předvádíš nemá právo být Vongola Decimo!" pohlédla jsem na něj a chvíli jsme si vyměňovali vražedné pohledy. ,,Popřemýšlej o tom..." řekla jsem na konec a pohlédla jsem na uřvance. ,,Squalo!"
,,Co je?!" zvýšil hlas, i když za tu dobu co jsem měla tu čest být s ním v jedné místnosti jsem zjistila že je jeho hlas zvýšen permanentně.
,,Pojď se mnou, potřebuju aby mě tu někdo provedl," řekla jsem nesmlouvavě.
,,VOOOOI!! A proč zrovna já?" zamračil se.
,,Protože jsem to řekla," pronesla jsem nesmlouvavě a tak se chtě nechtě vydal se mnou. ,,Squalo?" zeptala jsem se ho po pár minutách prozkoumávání sídla.
,,Hmm?" zabručel.
,,Jak dlouho znáš Xan-chana?"
,,Um, bosse? Nějakých osm let... Proč?" zatvářil se překvapeně.
,,Když jsi ho poprvé potkal, byl už takový jako teď?"
,,No, vždycky si ho pamatuju takového jaký je..." zamyslel se.
,,Aha..." vzdychla jsem. ,,Osm let, to je hodně... krom toho jsem jen jeho kamarádka z dětství..." pokrčila jsem rameny.
,,Existuje nějaká možnost, že bys..." zastavil se, ,,že bys měla bosse stále ráda?"
,,COŽE?" vyjekla jsem hlasitě a rozesmála se. ,,Já... ráda Xanxuse? To je blbost! Tehdy jsem byla ještě nerozumné dítě!!" pokračovala jsem ve smíchu.
,,Ok, rozumím..." přikývl.
,,Ale myslíš si něco jiného!" prokoukla jsem ho.
,,No, nemůžu popřít že by boss nepotřeboval nějakou žens-" bohužel byl přerušen mou pěstí do jeho obličeje.
,,VOOOoooi..." zasténal.
,,Buď tak laskav a vyvaruj se v mé přítomnosti tehle stupidních poznámek!" zavrčela jsem.
,,Jste si podobnější než bych si myslel, boss taky nerad slyší pravdu," uchechtl se a druhé ráně se k mé smůle už vyhnul. ,,Ale," zvážněl najednou, ,,být tebou tak bych se poznámek o tom že prohrál titul Vongolského bosse vyvaroval. Pořád ho to dost štve."
,,Mě toho taky štve..." zavrčela jsem.
,,Ano, všiml jsem si."
,,Přestaňme žvanit, prohlídka na nás stále čeká. Mám hrozný orientační smysl, takže potřebuju aby mě někdo opravdu důkladně provedl. I když stejně se budu tak dva měsíce permanentně strácet..." povzdychla jsem si opět.
,,Kéž by nadobro..." zamumlal si Squalo, a dokonce tiše XD
,,Slyšela jsem to," pohlédla jsem na něj vražedně.
,,Ať si..." zavrčel. Po několika minutách vzájemného vražedného očního kontaktu jsme přece jen tu prohlídku dokončili. Stejně jsem ale za chvíli nevěděla kde jsem.

PS: Proč mám tendence vždycky všechny kolem sebe nasírat?