Yumiko's Diary - I dancing in the rain =D

6. října 2018 v 2:00 | Rin-chan |  + Yumiko's Diary - autor Rin-chan
u
I dancing in the rain =D
Whoááááw!Vyskočím z postele jak zajíc střelenej brokovnicí div se nepřizabiju.Dneska je good den, jo!Radostí se roztančím po pokoji jen v modrým topíku a růžovejch kraťáskách s chundelatým králičím ocáskem, ve kterejch většinou spávám.Sice mě ten bělovlasej buzerant prej odmítnul trénovat, že ze mě nic nebude, ale to mi v patě neleží.Něco lepšího.Včera po našem nedokončeném tréninku s Hinatou jsem byla za Pamelou s jednou troufalou žádostí.A ona to dovolila!Byla trochu opilá a nevěděla co dělá, ale tím líp, aspoň se dala dobře přesvědčit.Asi to nerozdejchám!Ještě včera večer jsme tam aktivně volali a když se tak dívám na hodiny, už bude za deset hodin v letadle a přijede sem a bude tu už zítra a ...a....a......to už je deset??!!Rázem utnu své tancování a loktem nešikovně shodím jednu z lampiček.Vběhnu do koupelny, umyju si zuby, převleču se a učešu.Vlasy zapletu do copu a vyměním si noční modrej piercing za červenej .Dneska je velký vedro - leje jak z konve, ulice je samá kaluž a trochu padají i kroupy.A ten vítr - good.Cop rozpustím, oblíknu si emo hadry a boty?Na ty se vykašlu.Na ulici není ani noha - čas to změnit.Jenom v tomdle oděvu vyběhnu do teplého letního deště a hned to vezmu do té nejhlubší kaluže.Nadšeně sleduju, že mám vodu až za ušima, ale to je mi srdečně někde...běžím dál a poctivě vymetám každou kaluž.Když už nic, tak aspoň tohle ne?Beztak je tu nuda .,,Yumi?Co to vyvádíš?"ozve se známý hlas.,,Kibo!Nazdar!Přidáš se?!"křiknu a zastavím u něj tak prudce, že na tom rázem není o moc líp než já.,,Ne děkuju..."usměje se trochu suše.Záhada, mokrej je vcelku dost .,,Posílá mě Hokage-sama...."začne.,,Někdo důležitej?"výsknu a dál běhám kolečka po kotníky ve vodě.,,Tvoje máma."upřesní.Zastavím se a chudáka ochrstne novej splav vody.,,Jo táááák.A co chce?"ušklíbnu se.,,Aby jsi šla za ní."vydechne poněkud rozmrzele (nechápu proč) a stírá si vodu z obličeje.,,Nechce se mi."vyhrknu a rozběhnu se pryč.,,Když nepůjdeš se mnou, pošle někoho jinýho!"křikne ještě.,,Ať pošle!"odvětím a pokračuju v krasojízdě.Zatočím za roh, ani nevím kam běžím ale je to psina.Brzo jsem úplně mokrá.Je tu všude tak deset centimetrů vody a vždycky když zastavím nebo zatočím, rozstříkne se jí do vzduchu obrovský množství.Běhám jak šílená a neobyčejně se mi to líbí.Cítím se uvolněně, volně prostě úžasně!Moje bláznivá samota ale netrvá dlouho.Náhle do kohosi vrazím, až upadnu na zadek.Nevadí mi to, protože už jsem tak jako tak mokrá jak myš, spíš mě naštval fakt, že se někdo opovážil zastoupit mi cestu.,,Kterej..."vyjedu ale hned mi sklapne.Předemnou stojí chlap jako hora, vedle něj jeden menší, ale ani ten se mi nevejde do zornýho pole.,,Potřebujete něco chlapci?"zasměju se drze.Oba maj masku - chcou vzbudit respekt, šášové?,,My jsme z jednotky černých ochránců, posílá nás Hokage-sama.Máme vás k ní přivést."řekl ten menší.Ono mi to tyká jo?Mazec.A cože to je, nějaká místní FBI?Blbouni.Mě nedoženou.,,Já ale nikam nejdu."dupnu si a vstanu.Voda ze mě jen crčí a pořád prší víc a víc.Nenápadně postoupím blíž k jedné z uliček a znovu se na ně zadívám.,,Budete muset, máme rozkaz."zavrtí hlavou ten mluvka a pomalu jde ke mě.Uvidíme, kdo z nás je lepší.,,Donuť mě starouši!"výsknu a prudce se rozběhnu jak zajíc na poli.Jak sebou mrsnu, od nohou mi vystříkne nová vlna a ochrstne ty dva.Než se vzpamatujou, jsem pryč.
Utíkám co mi nohy stačí - po fyzické stránce jsem na tom docela dobře, hodně sportuju - aby se mi zdrhalo líp, zapnu iPod, strčím si sluchátka do uší a dál už kmitám v rytmech mých oblíbených písniček.Občas se vesele otočím, skočím nebo udělám nějakej taneční pohyb.Tohle si fakt užívám.Jenže ti hoši jsou asi vytrvalí, protože to netrvá dlouho a mám je v patách.Jeden běží za mnou po cestě a druhej....skáče po střechách?Nevnímej to Yumi, to nic, tady je to přece normální!Stejně mě to ale vyvede z míry.Oba se nebezpečně přibližujou a je jasný, že krz mou bezva fyzičku pokud něco nevymyslím, za chvíli mě dostihnou.A mě v hlavě opravdu šrotuje nápad.Nedochází mi, proč vlastně utíkám, ale co na tom, je to zábava!
Uvidím před sebou křižovatku a rozhodnu se.Je mi jasný, že předpokládaj, že budu běžet dál rovně jako doteď.Omyl kluci!Ten na střeše je po mojí levý straně, rovně je průjezd a on by pohodlně přeběhnul, kdežto napravo je další dům až za dlouho.Bude muset dolů, a to bude lepčí když je budu mít takhle pěkně pohromadě.Bylo rozhodnuto - chvíli dělám jako že jdu rovně, pak ale mrsknu nohama.Znovu se velký množství vody rozstříkne do všech stran a já jako zajíc zatočím o ostrej pravej úhel doprava.Tohle nečekali bobánci!Ale chytli se celkem rychle, takže kličkuju dál.Divím se, že mě ještě vidí přes ty chuchvalce vody který mi stříkaj od noh.A pořád prší a už je to skoro jako by jste běhali v řece - voda nad kotníky, ale krásně teplá.Tomuhle se říká letní deštík....deštík, i když leje jak z konve.Chlápci se za mnou celkem solidně drží a už tu kolečkujeme pěkně dlouho.Nevím čím to je, ale jako by mi ten déšť dodával sílu.Jsem naplněná energií a cítím se šťastná, i když asi dělám něco co bych neměla.Teď jeden skočil předemě a zastoupil mi cestu.Trochu se leknu, ale v hlavě mi šrotují kolečka.Únik vymyslím v běhu.Těsně před ním ostře zatočím, až ho znovu celýho ochrstnu a vběhnu do dveří restaurace nebo co to je.Celou ji proběhnu - musí přece mít zadní východ ne?Ti dva běží za mnou.Úspěšně mokříme a děsíme pokojné obyvatelstvo, které se sem přišlo najíst.V rohu vidím i toho bělovlasýho narkomana co trénuje Speeďáka a Sakuru.Něco si čte a vůbec nám nevěnuje pozornost.,,Kakashi-senpai chyťte ji!"křikne na něj jeden.,,Dočtu kapitolu."odpoví nevzrušeně a dál v klidu sedí.Magor.Myslí si, že mě pak ještě najde?Hehe, asi to bude paranoik.Konečně uvidím dveře, které asi vedou ven.Rozrazím je a opravdu, stojím znovu na ulici.Rychle je zase zabouchnu a přišoupnu před ně popelnici.A už se zase rozběhnu.Slyším ránu, jak chtěli rozrazit dveře a narazili a musím se smát.To je chvilku zdrží.V tom se ozve rána a místo dveří je obrovská díra!Jak to sakra udělali?!Už zase za mnou běží.Jeden z nich vyskočil na střechu a teď se odráží a nebezpečně se ke mě přibližuje.Potřebuju novej nápad!Ha, ulička!
Vběhnu tam - je tu dost šero - a uvidím výstupek ve zdi.Jednou otočkou se za něj ukryju a doufám, že se zčeřená voda uklidní než přiběhnou.Vezmu kámen a hodím ho dál aby to vypadalo, že jsem tam utíkala.A už jsou tu.,,Dělej, určitě vyskočila nahoru!"křiknul ten první a v tu ránu byli oba na střeše.A utíkali dál.,,Nice!"ukouzne mi, vyběhnu a běžím rovně.Pochopitelně na úplně jinou stranu než oni.Jenže na to za chvíli zase přijdou a jsou mi v patách.Teď je znova dostanu!Prudce zatočím a.....
Když se proberu z náhlé tmy a obraz se mi zaostří zjistím, že ležím na zemi.Voda mi dosahuje až k uším a můj iPod.....no co, moje blbost.Pořád prší a kapky mě nepříjemně dráždí do očí.Nad sebou uvidím bílej flek....jsem mrtvá?Když ale vytřu vodu z očí a rozkoukám se, zjistím nemilou skutečnost.,,Jsi v pořádku?"směje se ten pitomec se smetákem na hlavě, jenž o mě prohlásil že jsem lama a prostě mě učit nebude.,,Vy?"syknu a v očích se mi zablýskne.V tom přiběhnou i ti dva haluzáci co mě tu nahání.,,Kakashi-senpai!Kde jste byl tak dlouho!"ozval se jeden.Teď si vzpomenu.Řekl, že mě chytí.Nevěřila jsem, že by to stih...vždyť ještě jedl....nemohl to stihnout!Buď má dvojče nebo auto nebo...umí pěkně rychle běhat.Když se dívám tak zjišťuju, že ti tři stojí na vodě!Ale jakto, vždyť je tu vrstva vody....že by stáli na nějakým výstupku?Chodit po vodě přece nejde.,,Obávám se, že jsem se trošku ztratil mezi řádky pánové."usměje se.Zase blbá výmluva, exot jeden.Pomalu se zvedám a chci se vypařit, utekla jsem dvoum, uteču i třem.Ale není mi to dopřáno.,,Kam jdeš?"zeptá se se zájmem narkoman.,,To bys chtěl vědět!"vyhrknu a chystám se rozběhnout.Ale on náhle stojí předemnou.,,Chtěl.Mám dojem...že jsi měla za Hokage?"zamyslel se.Chci to vzít druhou stranou, ale prostě se musím smířit s tím, že už jim neuteču.,,Dovedu ji tam.Potřebuju mluvit s Tsunade-sama."řekl na adresu dvou trapáků s maskama.Zároveň mě chytil za paži abych neutekla.,,Nikam s tebou nejdu!"křiknu.Chce se asi zasmát, ale není mu to dopřáno.Zvednu nohu a kolenem ho kopnu do velmi choulostivého místa, jenž naštěstí vlastní pouze pánové.Zatuhne v polovině úsměvu a náhle zkřiví oko bolestí.Vyjekne, pustí mě a chytne si tepláky.,,Nice!"tohle se mi líbí.Zezadu od dvou kluků v masce slyším syknutí, zřejmě vyjadřující pochopení nad jeho stavem.Znovu se rozběhnu a tím, jak nahodím motory mladé pány znovu ohodím vodou od hlavy až k patě.Běžím ale sotva tři kroky, když necítím zemi.Náhle koukám jak blbá, že se vznáším ve vzduchu.Uvědomím si, že mě chlápek bez suspenzoru má na rameni.,,Hej!"protestuju, ale dál se nedostanu.,,Jdeme."řekne a aniž by se mě na cokoliv zeptal se rozběhne.Zase jsem na něčích zádech, tady je to fakt šáblý!!!
Jelikož ustavičně nadávám a sakruji, jsme nakonec oba rádi když dorazíme.On, protože bude mít klid a já jelikož už mě z toho začnalo škrábat v krku.Postaví mě na zem a já ho chci znovu nakopnout do právě objevené slabiny, ale je už opatrnější, nenechá se.,,Pojď."řekne a společně vstoupíme do budovy.Změna klimatu mi neprospěje.Déšť byl sice teplej, ale já jsem mokrá jak myš a jen to tílko....úchyl po mé pravici si znovu čte.Beztak to je porno, hehe =D. Ale ne že bych chtěla obviňovat O=).Dotáhne mě - ano, dotáhne, po cestě jsem agresivní - přede dveře a zaklepe.,,Vstupte!"ozve se.Už to znám.Je to onen big boss s prsy pětkami.Pamela.Prezident a hlava mafie.Velká mamka.Otevře dveře a i přes můj nesouhlas mě vtáhne dovnitř.
,,Proboha co jsi dělala?!"vykřikne překvapeně když uvidí mou promočenou maličkost.Vyskočí tak, že ji prsa málem plácnou do tváře.Trochu zakolísá, ale hned zase pevně stojí.Mé znalecké oko postřehne, že si něčeho pěkně přihnula.Však taky vedle ní stojí láhev čehosi, co radši neodhaduju.Opilecky zaškytá.,,Venku prší."informuji ji kdyby náhodou nevěděla.,,Vypadáš spíš jako by ses koupala oblečená."rozesměje se ztřískaně.,,Chtěla jsem tě ráno vidět abych tě přidělila náhradnímu učiteli když Kakashi odmítnul..."brblala.Vyměním si se zmiňovaným vražedný pohled.,,A taky ti říct ať se do deště teple oblečeš a vezmeš si plášť."dodala vesele, zavýskla a znovu si mě prohlídla.Ať nemá péči!Na odpověď jenom zabručím.,,Kakashi?Kde jste se tu vzal, poslala jsem pro Yumiko (!!!!) ANBU."podivila se a znovu zakolísala.,,O tom s vámi chci mluvit."ozval se.Trochu ve mě zatrnulo.Teď mě napráská, zmetek jeden!Ale já jsem jim rovnou řekla ať si vyserou oko.A oni nenene a teď to maj.,,Chtěl bych odvolat to, co jsem včera řekl."začal.Zatvářila se nechápavě a zamyslela se.,,Že má Shizune malý prsa?"vypotila.Začervenal se a mrkl po mě.,,Ehm...ne."odkašlal si.,,Tak?"nechápe.,,Budu Yumiko trénovat."rozhodnul.Mezitím, co jsem přemýšlela jestli mu za tu Yumiko ukroutím pytlíka se bloncka znovu napila.Zhluboka.,,Jste si jistý?Předtím.."začala ale on ji přerušil.,,Předtím jsem nevěděl to, co vím teď.Ta holka úspěšně unikla dvěma ANBU a mě..."odkašlal si.,,Málem zneškodnila.Možná by to stálo za pokus."vysvětluje.Oba si nás přeměří.Pořád uvažuju o trestu za to slůvko ,,Yumiko" a nevnímám, o čem se baví.,,Dobře."řekne nakonec.,,Co?"nechápu.,,Nic."odsekne trapák.,,Zítra v sedm tě vyzvednu a opovaž se spát."zanotuje a v tu ránu zmizí v oblaku čpavku.Rozkašlu se a vytahuju inhalátor.,,Nevíš že jsem astmatik idiote?"chrchlám rozzuřeně a dávám sama sobě umělé dýchání.,,Astmatik?"škytne Pamela.Radši se zdekuju.V sedm, by mě mohlo!Nic nebude, jdi si tam sám!A zanechávajíce za sebou mokrou stopu jako šnek, hrdě odplavu.
uiol
 

Kapitola III. - Noční výprava

6. října 2018 v 1:00 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  + Naruto: Charllee team - autor Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo
,,Hééj, už máme třetí strom!" zakřičel Naruto hlasitě.
,,A my jsme v polovině," zavolala s úsměvem Argo.
,,Kakashi - sensei, ony určitě podvádějí!" fňukl, ale jeho sensei mu nevěnoval pozornost jelikož se zrovna začetl do obzvlášť zajímavé (a obzvlášť pro děti nedostupné) části své knihy.
,,Cože?!" vyhrkla nazlobeně Argo a mrštila po něm jablkem. Ovoce mu tvrdě narazilo do hlavy, a protože tento zákeřný útok tentokrát neočekával svalil se na zem. Arwen s Ayame se škodolibě rozesmály.
,,Co si myslíš, že děláš?!!" zahrozil ji Naruto, když se konečně posbíral a promnul si bouli, kterou mu způsobila.
,,Naruto! Nekecej a raději pohni!" zakřičela Sakura, která společně se Sasukem pracovala na obírání jablek zatímco si on doposud jen úspěšně válel šunky.
,,Zbývá nám posledních osm stromů..." nepřestávala ho bělovláska popichovat.
,,Co?" vyjekl.
,,Ne, dělám si prdel, sedm."
,,Aaahhhh! Kage Bunshin no Jutsu!!!" dvacet Naruto začalo spěšně trhat jabka. Sasuke a Sakura se museli začít krýt, protože je Naruto házel všude jen né do připravených beden.
,,Naruto!! Přestaň už sakra!" rozječela se růžovovláska.
,,Co zas?" zarazil se nechápavě.
,,Kdo to podle tebe bude dávat do těch beden, blbečku?" ukázal Sasuke na ovoce válející se všude po zemi.
,,Myslím, že už vám nic nepomůže," ozvala se opět Argo, a skutečně za pár minut byly hotovy. Poslední strom, poslední bedna a poslední jabko bylo uloženo. Pak vše nanosily na dvorek a uvelebily se pod strom na kterém seděl Kakashi.
,,Vy už jste skončily?" zeptal se aniž by spustil oko z knížky.
,,A co jiného? Víte, že už vyšla nová kniha?" vytáhla Ayame zbrusu nový díl Icha Icha od Jiraiyi a začala číst.
,,Hmmm..." protáhl Kakashi, odvrátil zrak od svého staršího dílu a nepatrně se mu zablesklo v oku.
,,Ale asi si ho budete muset koupit, víte čtu moc pomalu," usmála se provokativně.
,,Že se něčím takovým vůbec zabýváš..." divila se Argo.
,,Vy už jste hotové? Tak to běžte pomoct týmu sedm," nařídil jim Charllee, když si jich všiml.
,,Ne!" zazněla jednohlasná odpověď.
,,Jděte!" zvýšil hlas.
,,Ale proč, sensei?" chtěly vědět.
,,Mlčet a padat!!" rozkázal.
,,Kurva," ujelo Argo rozmrzele.
,,Kurva se neříká!" zamračil se a napřáhl se.
,,Holky jdeme!" vyhrkla, uhnula před pohlavkem a dostrkala Ayame a Arwen ke Kakashiho týmu.
,,Vy jste teprve u šestého stromu?" podivila se Ayame, když se u nich zastavily.
,,Jste pomalí, ale Naruto je brzda," zaprskala Argo podrážděně a začala neochotně ukládat do beden.
,,Zmlkni Argo," okřikl ji Charllee, ,, dneska je nějaká podrážděná..." pokračoval spíše už pro sebe.
,,Podrážděná? Ani se mi nezdá..." zareagoval Kakashi.
,,Snaží se to skrývat, ale něco se děje..." dumal dál.
,,S ní?"
,,Nebude o tom chtít mluvit," bručel si stále pro sebe, Kakashiho příliš nevnímal.
,,Auuuu!!" ozval se Naruto. ,,Hodila po mě jabko! Au! Nech toho!!" rozječel se, protože ho začala bombardovat všudypřítomným ovocem.
,,Argo, pojď sem," nakázal ji.
,,Proč?"
,,Protože jsem to řekl, a protože jsem tvůj sensei!"
,,A proč ještě?"
,,Protože ti jinak vrazím!" Po jeho výhružce tedy raději přistoupila blíž s úsměvem typu nevím cos říkal, ale bylo to náramně vtipné. ,,Ten blbý výraz si odpusť. Můžeš být chvíli vážná?" tázal se a mírně s ním cloumal vztek.
,,Jo, vlastně ne... možná... jak zněla otázka?"
,,A dost!! Máš zaracha!"
,,Co se děje?" vmísila se Arwen do rozhovoru.
,,Bolí mě hlava..." podotkla Argo a dotkla se čela.
,,A kvůli tomu máš zaracha?" divila se Ayame.
,,Mám zaracha? Kurva!"
,,Kurva se neříká!" vykřikl naštvaně. ,,Argo, tebe bolí hlava?" vyjekl vzápětí starostlivě.
,,Charllee - sensei, zapomněla jsem vám říct, že už jsme hotovy," oznámila mu Arwen pohotově aby odvedla jeho myšlenky na něco jiného.
,,Dobře, Argo by měla jít domů," zapřemýšlel nahlas.
,,Proč?" nechápala. Hlava ji třeštila tak silně, že ji už vůbec nedocházelo o čem se kolem ní mluví.
Charllee ji spěšně chytil za loket: ,,Jdeme... a vy, no... Kakashi, postarej se o ně..."
,,Cože?" vyděsil se, ale zmohl se jen na pozorování toho jak odcházejí pryč. Nakonec si povzdychl a otočil se na Ayame a Arwen. ,,Kam odešly?" podivil se, když je nespatřil jak očekával.
Sasuke, Naruto a Sakura se začali rozhlížet, ale ani oni nezaznamenali jejich přítomnost.
,,Budeme je muset hledat?" zeptal se Naruto bez jakéhokoliv nadšení.
,,Měli bychom, mám je teď na starost," přikývl Kakashi.
,,Tak to abychom už začali..." řekla Sakura taktéž bez nadšení.
,,Myslím, že je to zbytečné," namítl Sasuke.
,,Jenže já je mám teď na starost..." vzdychl Hatake, ale stejně s Uchiháčem v duchu souhlasil.
,,Kolikrát už Charlleemu - sensei utekly?" zeptal se ho najednou Naruto zvědavě.
,,Za jeden den? A nebo za celou dobu co je s nimi?" řekl bezmyšlenkovitě.
,,Za jeden den?" nechápal blonďák a stejně jako zbytek týmu visel Kakashimu doslova na každém slově.
,,No, ještě jsem ho nepotkal aby je nehledal. Myslím, že rekord je 25 krát za den," pokrčil rameny.
,,Sensei, co byste udělal kdybychom vám utekli my?" zajímalo Sakuru.
,,Asi bych... víte co, to je jedno..." usmál se zasvěceně.
,,Myslím, že šly asi domů..." vrátil se Sasuke k původnímu problému.
,,Ty je nějak znáš, chytráku," dloubl ho Naruto do žeber. Sasuke si cosi pro sebe podrážděně zamumlal a vydal se kamsi pryč aniž by počkal na Kakashiho povel k rozchodu.
....................
Ayame a Arwen mezitím doběhly domů dřív než se tam ukázal Charllee s Argo.
,,Uvaříme čaj," navrhla Arwen a obě se daly do práce, než se nadály objevil se ve dveřích sensei i s jejich poslední společnicí.
,,Co tady děláte? Máte být s Kakashim!" vyhrkl, když se částečně vzpamatoval ze šoku.
,,Uvařily jsme Argo čaj," vysvětlila Arwen.
,,To není odpověď!" vybuchl Argo rovnou do ucha.
,,To je týmová spolupráce. Máme být přece vždycky pohromadě," namítla Ayame.
,,Tak dobrá! Řekly jste alespoň Kakashimu kam jdete?"
Obě děvčata se na sebe mírně nervózně podívaly: ,,Ehm... no..." zakoktala se.
,,To nemyslíte vážně!" vybuchl opět.
,,Argo, posaď se, máš tady čaj," vybídla ji Arwen. Ayame ji opatrně dovedla ke stolu kde už na ni čekal hrnek s horkou tekutinou.
,,Nepokoušejte se to zamluvit!!" soptil Charllee a z očí mu šlehaly blesky.
,,Ticho sensei! Argo bolí hlava!" zamračila se na něj Ayame.
,,Já se na to vykašlu..." dosedl s povzdechem na židli.
,,Argo? Tebe nebolí jen hlava, že?" zeptala se jí Arwen opatrně.
,,Ne..." špitla.
,,Tak co ti je, pověz," snažila se ji Ayame donutit k tomu aby se o tom rozmluvila.
,,Na tom nezáleží. Hlavní je, že mě bolí hlava," pravila a chytila se za třeštící mozkovnu.
,,Argo..." naléhala Arwen.
,,To neznamená, že vám budu vykládat o svých rodinných problémech," potřásla hlavou.
,,Aha! Takže rodinné problémy!" zajásala Ayame možná až příliš nahlas.
,,Konečně se někam dostáváme," usmála se Arwen.
,,Ty máš rodinu?" podivil se Charllee a překvapeně se na ni podíval.
,,Teoreticky, ale prakticky ne," odpověděla mu smutně.
,,Jak né, prakticky?" položil ji další otázku.
,,Opustili mě když jsem byla malá. Moc si z toho nepamatuju," vysvětlila slabým hlasem. Doufám, že už se mě na nic nebudou vyptávat... pomyslela si unaveně.
,,Začíná křížový výslech!" oznámila Arwen.
,,Nechte mě být. Vždyť mě bolí hlava!" bránila se.
,,Máme na tebe zavolat Ibikiho?" zahrozila ji.
,,Ibiki? To je kdo?" nechápala.
Arwen se rozzářily oči: ,,Ibiki, specialista na výslechy. Ten tě zdeptá tak, že mu řekneš i to co nevíš!"
,,No já nevím, podle mě je Migréna horší," uchechtla se Ayame.
Náhle však Argo zakňučela jako poraněné zvíře, hlava ji neuvěřitelně bolela, a až teprve pak zazněla tolik očekávaná slova Charleeho - sensei: ,,Argo běž si lehnout." Dívka bez námitek odešla.
,,A my máme dělat co?" zeptala se ho Ayame a sedla si naproti němu.
,,Hlídejte Argo, nesmí odejít. Kdybyste někam museli, řekněte mi to. Nezapomeňte, že o její rodině nic nevíme, můžou být nebezpeční."
,,Dobře," přikývly obě dívky a odešly do pokoje. Argo už spala. Potichu se usadily a ponořily se do svých myšlenek. K večeru je přišel navštívit Kakashi.
,,Tak co? Už přišly?" zeptal se ihned jakmile mu přišel Charllee otevřít.
,,To víš že jo. Asi tři minuty po tom co jsme odešly s Argo."
,,Jak jí je?" začal se okamžitě zajímat.
,No, právě jsem se na ni chtěl jít podívat," usmál se a společně zamířili do pokoje děvčat.
,,Tak co?" zašeptal Charllee když vešli do dveří.
,,Co tu chce, ten..." začala Ayame, ale Arwen ji přerušila. ,,Spí, nic nejedla," oznámila.
,,Charllee - sensei, to že jí bolí hlava... to není normální," pochybovala Ayame.
,,Pokud dýchá, je vše v pořádku!" odsekl, ,,hlídejte ji, nesmí opustit pokoj," a zatlačil Kakashiho do chodby.
,,Ve spánku neodejde," pípla Ayame, ale to už Charllee zavíral dveře.
,,Viděla jsi to co já?" promnula si Arwen oči, přistoupila k oknu a zahleděla se do dálky.
,,Asi jo," přikývla a snažila se soustředit na svitek co měla před sebou.
,,Kakashi se zřejmě zamiloval," pousmála se.
,,Možná..." odložila pojednání o některých velmi složitých vodních technikách a protáhla se, víc už se na to soustředit prostě nedokáže.
,,Běž spát, já budu hlídat a po dvou hodinách se budeme střídat," navrhla Arwen.
,,Dobře," zamumlala, zalehla do postele a vzápětí usnula.
NĚKDY UPROSTŘED HLUBOKÉ NOCI
Mám ji vzbudit? Ale ne, vždyť se počůrám!! vyběhla Arwen na chodbu a téměř neslyšně za sebou zaklapla dvěře. Argo se najednou posadila a velmi obezřetně se rozhlédla po tmavém pokoji. Všechny smysly měla napnuté. Cítila přítomnost stejné krve. Potichu se tedy vyhrabala z postele, přešla k oknu a pomalu ho otevřela. Opatrně zkontrolovala okolí a pak vyskočila. Díky tichým skoro kočičím krokům si ji nevšimla ani pospávající skupinka ANBU, která měla za úkol je hlídat, a tak mohla nepozorovaně běžet po střechách domů směrem k Zakázanému lesu. Když doběhla na nově vzniklou mýtinu stála tam uprostřed vysoká postava v černém kabátě.
,,Čekal jsem na tebe," promluvil neznámý a sundal si kápi. Byl to mladý muž se stejnýma očima jako měla ona.
,,Rexi?" vydechla, seskočila z větve a zdráhavě se k němu přibližovala.
...........................
,,To bylo o fous!" povzdechla si Arwen, ale jakmile vešla do pokoje udeřilo ji do očí otevřené okno. Pohled ji okamžitě střelil k místu kde spávala Argo. Postel byla prázdná.
,,Charllee!!!" zavolala. Během několika vteřin stál sensei ve dveřích.
,,Co se děje?"
,,Já... šla na záchod... a... a..." začala koktavě vysvětlovat.
,,No a?" přerušil ji rázně, protože chtěl znát důvod proč ho tak pozdě v noci budí.
,,Argo, je pryč!!" vykřikla Ayame, když spatřila její prázdnou postel, protože i jí Arwenino volání probudilo. Arwen jen sklesle přikývla. Charllee se bleskově vřítil doprostřed pokoje a bedlivě svým pohledem proskenoval každý kout aby se ujistil, že si z něj nedělají legraci. Nedělaly.
,,Ksakru! Musíme ji ihned najít!!" zalamentoval.
,,Může být kdekoliv," vyhlédla Arwen z okna.
,,Možná bychom se měli rozdělit," přemýšlela Ayame, přes pyžamo si přehodila mikinu a na stehno si přidělala taštičku do které umístila několik kunaiů.
,,Udivuje mě jen jedna věc. Proč ji nezastavili ANBU?" nešlo mu to do palice.
,,Proč? Protože si uspořádali soutěž v chrápání!" vysvětlila Arwen a kývla k oknu. Když z něj Charllee vyhlédl spatřil na nedalekém stromě čtveřici silně zařezávajících mužů.
,,To snad není pravda," zakroutil nevěřicně hlavou.
,,Měli bychom se ihned vrhnout na pátrání po Argo," rozhodla Arwen a i ona si přes pyžamo přehodila mikinu. ,,Já a Ayame půjdeme do Zakázaného lesa, vy jděte za Kakashim a prohledejte vesnici," a než se Charllee nadál byly v trapu.
,,Ale rozkazy tady přece dávám já," vzdychl, ale i tak se za Hatakem vydal.
Když Ayame a Arwen překonaly plot ohraničující Zakázaný les, běžely dál k místu o kterém předpokládaly, že se tam bude jejich společnice zdržovat.
,,Myslíš, že ji tady najdeme?" zeptala se Ayame se zoufalstvím v hlase.
,,Co jiného nám zbývá," odpověděla ji.
,,A proč myslíš, že utekla?" zajímal ji její názor.
,,Nevím," pokrčila rameny, ,,ale asi to bude mít něco společného s její rodinou. Chovala se dneska divněji než obvykle," pravila vážně, po chvíli doběhly k mýtině a zastavily se na jednom stromě kde byly dokonale skryté.
,,Hele, támhle někdo stojí," ukázala Ayame prstem na dvě osoby. Ta co k nim stála zády byla na sto procent Argo. Nikdo jiný v Konoze nemá takové vlasy jako ona, no snad s vyjímkou Jiraiyi.
,,Počkáme co se bude dít?" sledovala Arwen dění.
,,Je tam Argo, ale co je to za divnýho týpka s ní?" znejistěla Ayame, když se druhá postava posunula do světla měsíce.
,,Patrně někdo z její rodiny, měly bychom informovat Charlleeho."
,,O čem?" zaznělo za nima.
,,Charllee, neměl jsi být náhodou ve vesnici?" vyděsila se.
,,Tam by se nemohli sejít... dojde-li k boji," přemýšlel nahlas, ,,mají-li podobné schopnosti... To nebude dobré," udával jako obvykle ty nejhorší varianty.
,,Ticho, neslyším o čem mluví," zasyčela Ayame.
,,Zdá se, že už moc mluvit nebudou, vypadá to na boj," konstatovala Arwen, když zhodnotila to co se tam teď odehrávalo.
,,Ayame, Arwen, připravte se," vyzval je Charllee tiše.
,,To půjde ztěží, potřebujem třetího do zálohy," vymyslela si Ayame, nechtěla do toho zasahovat dokud to nebude nezbytně nutné.
,,Já jsem ten třetí," vybafl za nimi Kakashi tak nečekaně, že Arwen skoro sletěla ze stromu kdyby ji duchapřítomná Ayame nezachytila.
,,Fuj! Za to byste si zasloužil nejméně kopanec do prdele!" zanadávala šeptem.
,,Co to dělá? Argo, ty cvoku!" vyhrkl Charllee ztišeně, všichni se zahleděli na stojící dvojici a strnuli. Argo právě muže udeřila tak silně, že o krok ustoupil.
,,Lžeš!" zařvala a vyplašila značně stresované ptactvo v okolí.
Muž se narovnal a než stačila cokoliv udělat, chytil ji za zápěstí. ,,Spolu jsme v nebezpečí," řekl jí.
,,Kde jsou ostatní?" zeptala se ho.
,,Musím jít, je čas," vydechl smutně.
,,Za pět let, sbohem bratře."
,,Jednou se pro tebe vrátíme."
,,To jsi řekl už před sedmnácti lety. Běž!"
,,Sbohem sestro..." vzdychl a pomalu se vytrácel až nakonec v přítmí Zakázaného lesa zmizel docela. Argo se k němu otočila zády, vnitřnosti ji olizoval hněv. Ayame a Arwen seskočily ze stromu a zamířily k ní.

PRAVĚK – Doba kamenná (PALEOLIT)

6. října 2018 v 0:00 | Etsuko Nakamura |  Dějiny píšou vítězové (Toulky historií)
Omluvte prosím případný špatný slovosled, chyby nebo pád - Etsuko Nakamura
PRAVĚK - Doba kamenná (PALEOLIT)
Z řečtiny: palaios = starý, lithos = kámen
Pravěk se odehrál ve čtvrtohorách, kdy se střídali doby ledové a meziledové. V současné době se vyskytujeme na konci nebo blížícímu se konci doby meziledové. Hlavním způsobem obživy tehdejších obyvatel bylo sbírání plodů, kořínků, lovu a rybolovu. Jednalo se Přisvojovací hospodářství, člověk byl zcela závislý na přírodě, která mu poskytovala potravu a další materiály.
VÝROBA NÁSTROJŮ A ZBRANÍ:
Hlavním výrobním materiálem, který pravěký člověk používal, byl kámen. Speciálně pazourek, což byl druh křemene, který byl snadno opracovaný otloukáním nebo štípáním a vznikaly z něho různé sekáče a pěstní klíny, které sloužily k řezání, bodání, sekání a škrábání.
specializované nástroje (drásadla, hroty, škrabadla, vrtáky, rydla,…)
kostěné nástroje (hroty, harpuny, jehly,…)
SPOLEČENSKÉ VZTAHY:
Život v tlupách
Život v tlupách byl nutnost, protože čím větší počet byl, tím větší snaha na přežití byla, snadnější lov velkých zvířat. Takovýto život měl výhodu i v obraně. Obyvatelé měli znalosti o ohni, který uměli rozdělávat. Docházelo ke zpracovávání kůži.
Rod
Počátky rodové společnosti. Rod tvořilo pokrevní příbuzenství mužů a žen, které měli už rozdělenou práci. Muži byli lovci a zajišťovali obživu rodu a žena se starala o sběr plodin, přípravu pokrmu a péči o děti. Členové si byli navzájem rovni. Docházelo k dělbě kořisti, vlastnili společný majetek a lidé byli na sobě navzájem závislí a měli i vzájemnou odpovědnost k ostatním členům rodu.
Dorozumívání
Obyvatelé se dorozumívali za pomocí hrdelních zvuků a jednoduché řeči, která se později vyvinula až v dokonalý jazyk. Pravěcí lidé se dorozumívali i malbami a měli velké abstraktní myšlení.
VZTAH K MRTVÝM:
Život v paleolitu byl velice tvrdý. Lidé se dožívali průměrně třiceti let. Ti co se dožili vyššího věku a zemřeli přirozenou smrtí, ne při lovu či porodu, byli považováni za nejváženější členy společenství. Přesto však pravěké lidi obklopovala záhada smrti. Je zajímavé, že již tehdy byli lidé přesvědčeni o odlišnosti těla a "duše". Nejstarší pohřby pocházeli z období středního paleolitu. Nejprve pohřbívali v jeskyních, později do země se zbraněmi, nástroji a šperky. Všechny tyto věci měly mrtvým usnadnit cestu v posmrtném životě.
OBYDLÍ:
Pravěcí obyvatelé se pohybovali nejčastěji v lesostepích. První příbytky se nacházely pod převisy skal, později v jeskyních a nakonec si stavěly primitivní chatrče, převážně na jižních svazích. Podle změny počasí a migrace zvěře se stěhovali do svých letních lovišť a s létem zase zpátky.
UMĚNÍ:
První umění začalo vznikat asi 35 000 let př. n. l. a jejich prvotní účel byl spojený s magickými obřady, především při zajišťování dobrého lovu a ochránili lovce. Prvotně se jen zdobily předměty, později malby v jeskyních a rytiny na skalách nebo kostech. S rozvojem lidského mozku, zručnosti a techniky pokusu a omylu, začali tvořit sošky, především zvířat a později žen jako symbolu matek. S dalším rozvojem se objevovaly ozdoby v podobě spon, jehel, náramků a náhrdelníků.
VZNIK NÁBOŽENSTVÍ:
Náboženství i v tom nejprimitivnějším smyslu vznikalo ze strachu a bezmoci před pohromami. Lidé se snažili vysvětlit přírodní jevy a zdůvodnit si proč se to tak děje. Když to člověk pojmenuje, přestává se toho tolik bát, než když neví, proč se to děje. Víra v tajemné a neviditelné bytosti umožnily vznik náboženských obřadů a dali základ současným náboženstvím. Modlení k bokům, duchů a přinášení jim oběti mělo za úkol získat si jejich přízeň, aby je ušetřili před přírodními katastrofami, hněvem zemřelých, zažehnání nemoci a usnadnění lovu a ochrany. Především pohřbívání, samotné hroby a péče o ně byl projev úcty, strach ze smrti a víra, že duše zemřelých předků, budou nad nimi bdít a nebudou škodit.
Věstonická venuše
 


Yumiko's Diary - Domů!

3. října 2018 v 2:00 | Rin-chan |  + Yumiko's Diary - autor Rin-chan
u
Domů!
Snažím se znovu vklouznout do snu, ale otevírají se mi oči.Co naplat, budu muset vstávat.První, co mi padlo do očí byl plakát s tou bezchybnou károu.Docela dobrej začátek.Když se po lekci samomluvy násilím přinutím vstát z postele, uvidím se v zrcadle.Že já koza sem se včera neodlíčila!To, že mi stojí vlasy, na to sem zvyklá, ale ty černočerný kruhy pod očima jsou i na mě moc.Nejsem emo!Vztekle popadnu vatový tampónky, Niveu a začnu na sobě pracovat.Jako vždycky si vzpomenu, že tendle krém testovali na chlupatejch zvířátkách, nevím proč sem tak morbidní.Doma mě skoro nic nevytočí, sem pohodová, optimistická a snažím se být i přátelská.Ale tady mě vytáčí i kyslík!Když ze sebe udělám člověka, převleču se z topu na spaní do topu na ven a přes stringy si natáhnu kapsáče usoudím, že můžu na ulici.Ještě si upletu copánek, obuju boty a zavřu za sebou dveře.Úmyslně s nima prásknu, aby všichni tady slyšeli, že jdu.Očividně jsou ale na hluk zvyklí, nikdo nehne ani brvou.Půlku schodů seskáču a polovinu sjedu - na co si to hraju? Taková přece nejsem.Napřed mě napadne jít za tou blonckou, je přece jen jediná, koho tu znám, ale vůbec se mi tam nechce.Jen tak se vydám na výzvědy a je mi jedno, jak se po mě ostatní koukají.Stejně se tu dlouho nezdržím.
Občas kolem mě někdo proběhne po střeše nebo proletí nůž, takže z toho málo nechápu, ale po chvíli si na to zvyknu.Co je tohle vůbec za vesnici?!Co mě ale úplně dorazí je, když těsně přede mě spadne ze střechy cosi velkého, co vznese obrovský oblak prachu.Místo abych hodila čápa a ukázala všem své běžecké umění, zakryju si oběma rukama ksicht a čekám, odkud co přijde.Prach se zvolna snáší k zemi a už je přes něj i vidět.V tu ránu lituju, že sem neutekla.Přede mnou stojí mega....slabý slovo - pes jak slůně s hustým, bílým kožichem a dlouhýma ušima.Je vyšší než já! No, to všichni, ale on je pes! Jelikož jsem si uvědomila, že jsem se vlastně lekla, obrátila jsem se a chystala se k útěku, kdyby na mě kdosi nezahalekal.,,Hej!Počkej!"křiknul klučičí hlas.,,Já nejsem žádný hej nebo počkej!"odsekla sem a otočila se.Zpoza psa se vyplížil jakejsi boreček.Když sem si ho prohlídla pozornějc, musela jsem se pousmát.Hnědý vlasy, krásný oči a to tělo......hmmm, stál by za hřích.Hned zapomenu na svou úchylku na černovlasý a kupodivu se mile usměju.,,Nechtěl jsem tě vylekat."omluvil se a podrbal tu bílou bestii za uchem.,,Vylekat? Mě? Nééé, jen mě to zarazilo..."zalhala sem.Zářivě se usmál - asi se přeorientuju na brunety.,,To vidím.Bydlíš tady? Nikdy jsem tě neviděl."zavedl řeč.,,Nejsem odtud."vysvětlím.,,Tak to by všechno vysvětlovalo.Zůstáváš tu?"ptal se dál.,,Ne."odpověděla jsem rázně a bez přemýšlení.,,Proč?"nechápal.,,Výslech?"syknu a úsměv mi poněkud ztuhne.,,Ne.Jen se ptám."rozesměje se.Čemu se tlemí, pitomeček?!,, Musím jít, měj se."zavrčela jsem a chystala se jít dál.Chytil mě za paži a zastavil.Tohle nebylo jako od kluků od nás, od těch zaostalejch blbounů co si hrajou na machýrky a zachází s váma jak s nějakým kámošem.Od něj to působilo, jako že ví, že drží dívku, je si toho vědomej a dává pozor, aby mě to nebolelo.Prostě že si uvědomuje, že jsem něžné pohlaví.No, já zrovna .Očividně umí s holkama zacházet.,,Počkej."řekl.Poslechla jsem ho a nesnažila se vyvlíknout.,Nechtěl jsem tě naštvat.Já jsem Kiba.A tohle je Akamaru."představil sebe i ono zmíněné slůňátko.,,Yumi."vyhrkla jsem.,,Fajn.Ahoj Yumi."usmál se.,,Myslíš že by jsi mi mohl pomoct?"napadlo mě náhle.,,Podle toho s čím?"opáčil.,,Chci se dostat......no...je to velká budova, je v ní spousta kanceláří a v jedné sedí taková prsatá, hnědooká blondýna.Potřebuju se tam dostat."vysvětlila jsem dosti nepřesně.Napřed se zasmál a pak se zamyslel.,,Možná vím...."řekl nakonec.,,Pojď se mnou."poručil a jedním pohybem se vyhoupl na psa.Pak mi podal ruku, aby mi pomohl nasednout.,,Já?Na tohle?Ne díky, nechci se zmrzačit."odsekla jsem.,,Nic se ti nestane."ujistil mě a kouknul na mě pohledem ála štěňátko.Pomohlo to.S jeho pomocí jsem se vyhoupla za něj.Na psovi sem ještě neseděla, měl divnej hřbet a hrozně moc chlupů, ale neměla jsem čas to domyslet.Rozběhnul se tak prudce, že jsem se jen chytila Kibovýho pasu a držela se jak klíště.
Zastavili jsme před vysokou budovou, kterou jsem si pamatovala ze včerejška.,,Je to ono místo, na které slečinka myslela?"zeptal se pobaveně když viděl, jaks se celá zelená snažím důstojně opustit psí hřbet.,,Je.Děkuju."pípnu a snažím se zkrotit množství adrenalinu které sem rázem měla v krvi.,,Rád jsem pomohl.Kdyby ještě něco, stačí hvízdnout."zasměje se, vyskočí na psa a hned je v trapu.Otočím se a chci vejít, pak si to ale rozmyslím.Otočím se, přiložím k puse dva prsty a hvízdnu.Téměř okamžitě se zpoza rohu vynoří pocuchaná hlava.,,Ano?"zazubí se.,,Testuju kvalitu."ušklíbnu se a bleskově zmizím za dveřmi.Jenže kam teď?Šli jsme tudy...nebo tudy?Ne, určitě na druhou stranu.Nebo ne?Všechno tu vypadá stejně.Nakonec se rozhodnu pro jednu chodbu a vydám se po ní.Konečně uvidím známé dveře.Celá nadšená se rozběhnu a neurvale vrazím dovnitř.Už si chci otevřít hubu, ale náhle mi dojde kam jsem vlastně vrazila a rázem je mi trapně.,,Úklidová komora..."zamumlám zklamaně a zavřu dveře.Zjevně jsem si spletla patro.Když se otočím, znovu (dnes už podruhé) se krutě leknu.Tady je všude plno!Předemnou na chodbě stojí chlap.Holá lebka pod šátkem, jizvy přes ksicht a černý brejle, který si právě machrovsky sundává.,,Morfeus..."ujede mi vyděšeně a hned zkoumám příležitosti k útěku.,,Co to tady vyvádíš?"zeptá se drsně.Napřed ho chci pořádně nakopnout do vejcat, ale pak si to rozmyslím.Moralista jak prase, toho bych nepřeprala.Rozhodnu se jednat diplomaticky.,,Hledám rodiče!"vypísknu nešťastně a očička mi zaslzí.Podívá se na mě jako by mi přeskočilo.,,Kdo sou tví rodiče?"zeptá se.Snad to vyjde.,,Tatínka nemám...a maminku neznám..."řeknu plačtivě a pro jistotu popotáhnu.Role nevinného sirotečka vždycky zabere.Protočí očima a nakáže mi, abych šla za ním.Napřed se mi nechce, mám pocit jako by mě měl zatáhnout někam do temné komůrky, posadit na křeslo a dát vybrat mezi modrou a červenou pilulkou.Kterou bych vzala?modrá mě vrátí do reality...a červená mě přesune do světa počítače.Good.Neuvěřitelný.Matrix mám v malíčku, i když...,,Co tam ještě děláš?"křikne na mě přes půl chodby.Okamžitě přeruším své úvahy stát se novou Trinity a radši jdu za ním.Přinejhorším umřu.
Zaklepe na jedny ze dveří, zřejmě ty, po kterých jsem se neúspěšně pídila a po vyzvání je otevře.Ukáže, abych šla dál.Po tom co vkročím vstoupí za mnou a zavře.,,Našel jsem ji."řekne na adresu blondýny.Rozhlídnu se, abych očekovala situaci.Je tam Sakura, směje se, aspoň někoho tu znám.Za Pamelou je nějaká černovláska a drží...prase?No, radši se neptám.,,Děkuji Ibiki."usměje se bloncka na Morfea a přeruší tak ticho, které po našem příchodu nastalo.Pak se věnuje mě.,,Dobré ráno Yumiko (!!!).Jak jsi se vyspala?"začne obvyklou, trapnou otázkou.,,Šlo to."odvětím a ve vteřině jsem znovu nafučená jak papuča.Musí vidět, jak moc to tu nesnáším, abych brzo jela zpátky.,,Výborně.No, chtěla bych ti něco říct."začne.Pohodlně se usadí, mezitím co já stojím a složí ruce.,,Budeš tu teď se mnou žít."začne.Málem na místě vyplivnu duši, ale udržím se.,,A proto by bylo dobré, kdyby ses seznámila s místním způsobem života.Jak sis určitě všimla, tahle vesnice není jako žádná jiná, kterou jsi doteď viděla.Je vyjímečná."řekne.No jasně!Radioaktivita.Spadla sem bomba a ozářila je.,,Jde to vidět."poznamenám ironicky.,,Našla jsem ti učitele, který tě tomu naučí.Je to speciální jonin, určitě ti hodně pomůže."pokračuje.Vůbec nevím, co do mě valí, ani s čím mi chce pomoct, ale ze mě degena neudělá!Teď se ale pohla Sakura.,,S dovolením, Tsunade-sama..."pípne.Dotazovaná osoba se na ni podívá a kývne, že může mluvit.Jsem vcelku zvědavá, co z ní vypadne.,,Zdovolením, nemyslím, že velení speciálního jonina hned ze začátku Yumi pomůže...napřed by měla trochu poznat oč jde.Mě trénujete vy, Naruta kapitán Yamato a Sai je u ANBU.U nás v týmu bychom se jí mohli věnovat.Máme čas a už ji známe."řekla.Vůbec nechápu o čem teď mluvila, ale horlivě přikyvuju.Tsunade nebo jak tomu nadávaj se krátce zamyslí.U blondýn neobvyklé.Pak se ale usměje.,,Máš pravdu, Sakuro, můžeme to zkusit."přikývne.Sakura radostně vypískne a chytí mě za ruku.Tajemně mi zašeptá.,,Pojď se mnou a na nic se neptej."a už mě táhne ven.Poslechnu ji a chytím s ní tempo.,,Buď ráda, že ses nedostala pod velení Ibiki-sama, sedřel by z tebe kůži!"řekla když jsme se venku zastavily.Nevím kdo to je, ale dělám jako že rozumím.,,Půjdeš se mnou na trénink našeho týmu, a něco se naučíš."fantazíruje.,,Na trénink ČEHO?"nechápu, ale to už mě táhne tam, kam chce ona.
Po cestě mi jakžtakž vysvětlí výnam týmů a co je to vlastně Hokage.No, teoreticky vzato, matka je politik.Super.Nic horšího se mi stát nemohlo.Co sem komu provedla?,,Tady trénujeme."usměje se, když dojdeme na větší louku.Před námi jsou tři velké, dřevěné kůly, kolem kterých není tráva.Je to tu ušlapané, asi tu trénují už dlouho.,,Co trénujete?"nechápu.,,Jutsu."opáčí a v rychlosti mi vysvětlí, o co jde.Nevím co tu dělají nebo co si myslí že umí, ale asi sou to cvoci.Vida, ani Sakura není normální.,,Sakura-chán!"ozve se vesele a odkudsi se objeví Na...Nam...no prostě ten hyperaktivní blonďák.,,Naruto!"zamávala a usmála se.,,Podívej kdo tu je!"ukázala na mě.Naruto se zarazil a vyvalil na mě ty svý modrý oči.Přišel až ke mě, přiblížil svůj obličej od mýho asi na deset centimetrů a ostřil.Nakonec si dal obě ruce za hlavu a pronesl:,,A ty si kdo?"zamračila jsem se.,,Co myslíš?"odseknu.Očividně přemýšlí, u čehož vypadá jako neandrtálec, až ho nakonec uhodí svatý blesk do svalu mozkového, u něj dosti zakrnělého.,,Yumiko!"vykřikne vítězně.,,Jak jsi mi to řek?"vyjedu útočně a zatnu pěsti.Zase se ponoří do myšlenek.,,No Yumiko...nebo...jak se jmenuješ?Yumiko přece!"brblá a drbe si vešky.To je na mě moc.,,Jmenuju se Yumi!"zakřičím vztekle a moje pěst opíše téměř geometrický půlkruh.Cítím, jak se setkala s jeho obličejem, ten se pokřivil do vtipné grimasy.Nohy se odlepily od země a kluk letí.Dosedl na zadek, k jeho smůle pravou půlkou pozadí na velký kámen.Pronikavé ,au´se tedy ozvalo dvakrát a mnohem intenzivněji.,,Proč jsi to udělala?Co jsem řekl?!"křiknul dotčeně a třel si obě postižená místa.,,Ty nevíš?"vyjedu útočně a postoupím.Tomu se říká respekt: začal se chaoticky posunovat dozadu.,,Nechovej se jak malej Naruto."ozvala se Sakura a chytila mě za paži.,,Bezva rána!"zvedne palec.Co?Pro ni je to normální?!,,Dvě Sakury v týmu?No, Naruto, asi bychom měli emigrovat."ozve se pobaveně kdosi další.Když se otočím, sedím na zadku i já a mé pozadí se střetne s tím samým kamenem, se kterým přišel do styku i Na..Nara...to je jedno.Před náma na jednom z kůlů dřepí chlap - na palici bílej smeták a z obličeje mu kouká jen jedno zhulený oko.Zbytek má pod maskou a jakýmsi šátkem, kterej, jak jsem bystře zpozorovala, tu nosí každej.,,Hašišák..."vydechnu a přemýšlím o rostoucím vlivu drog na lidskou rasu.,,Kakashi-sensei!Jdete pozdě!"vykřikne aktivně blonďák a rázem jako by zapomněl na bolest.Vyskočil a napřáhnul na něj prst.,,Jo jo, už to tak bude.Omlouvám se, ale ty mapy s kolečkem STOJÍTE ZDE asi nefungují, protože to kolečko se nehýbalo.Ztratil jsem se."vysvětlil a soudě podle oka se usmál.Taková blbá výmluva, snad mu na to neskočí.,,Jak to, že se nehýbalo?"nechápal blonďák.Sakura protočila oči a jednou ranou ho srazila zpátky na zem.,,Zase lžete!"vyštěkla na houmlesa.Seskočil na zem a kouknul na mě.Vypadal vtipně, skoro jako kyklop.,,Ty budeš Yumi.Už jsem o tobě slyšel."řekl.Yumi!Chtělo se mi zavýsknout.Jeden z mála kteří mé jméno řekli správně.,,Budete ji trénovat, Kakashi-sensei?"zeptala se Sakura.Trénovat?Ale co?Tendle?Nespustil ze mě oko.,,Napřed uvidím, co v tobě je."řekl.,,Čemu se nejvíc věnuješ?"otázal se.,,Hip-hop."odpovím.Očividně nechápe a nervózně se poškrábe ve vlasech.,,Heh, myslím jako styl boje."upřesní.,,Styl čeho?"teď zas čumím já jako blbeček.Zhluboka vzdychne.,,Tak dobře, začneme tím nejdůležitějším.Chakra."řekne.,,Chaco?"znejistím.Jsem čím dál zoufalejší, vůbec nechápu co po mě kdo chce.Já chci domů!V tom se z křoví vedle vynoří něco, co by se mi ani v mé nejhorší noční můře nezjevilo.,,Chakra, to je..."začne vysvětlovat, ale je velmi nemravně přerušen.,,Veverka!"zakřičím a ukážu na bestii.Naruto nadskočí a kousne se do jazyka.,,No a co?"nechápe Kakashi.,,Když je tady, distancuju se."oznámím.,,Naruto, oddělej tu veverku."protočí Sakura očima.,,Já?Proč já?"vyjekne zoufale.Ubožák.,,Snad se nebojíš?"zasměje se učitel.,,A proč ji neodděláte vy!"zaútočí lstivě.,,Jsem náchylný k vzteklině."usměje se nevinně sensei.Taky ubožák.,,Vy naděláte."vzdychne Sakura.Jedno zadupání a Hitler s ocasem mizí v lese.Vužiju nastalé paniky, kdyblonďák křečkuje na učitelově hlavě a hryže mu ucho a rychle uteču.
Už vím, co bych mohla dělat.Zajdu domů, popadnu přenosnej magneťák a už si to šinu do lesa za vesnicí.Když najdu skryté místo, položím ho na zem a zapnu.Začnu se pohybovat a vlnit do rytmu hudby, netrvá to dlouho a pěkně se rozjedu.Zase jsem na chvíli sama sebou a všechno můžu vyjádřit pohybama.Dostávám se do varu.U nás ve skupině jsem byla hvězda!Teda až po Eltonovi, ten blbeček si myslel že když má jeho máma hoperský centrum, je velkej king a všechno zmákne.Syčák.Zrovna se chystám na pohyb, který umím jen já.Vymyslela jsem ho a nikomu jinýmu se ještě nepoved.Spočívá v tom, že se prohnu a celá sebou trhnu nahoru, přičemž to vypadá jako bych si měla zlomit páteř.Výsledek vypadá cool, každej to obdivoval.Zrovna jsem ve fázi před trhnutím, když se ze křoví vedle ozve poděšené vyjeknutí.Páč se leknu, nevytočím to, ztratím rovnováhu a místo úhledného zavlnění zpět nahoru ze své polohy ála matrix dopadnu na zadek.Vlastně spíš na zátylek.Rychle se zvednu a očima podlitýma krví jako býk v aréně hledám kreténa, kterej mi zkazil výstup.A najdu.Pod jedním ze stromů stojí drobná dívka, má dlouhý, nádherně hustý a lesklý černý vlasy a naprosto světlé oči bez zorniček.Zajímavý...je slepá?Nebo nemocná?Na obličeji nemá jedinýho beďáka nebo nečistotu, musím se jí zeptat jakou používá pleťovou vodu.Ruce měla před pusou, jako by byla nervózní nebo něco a žužlala si kloub ukazováčku.Očividně se styděla.Nevím proč, už od prvního pohledu mi byla sympatická.Sice sem nikdy neměla ráda ty stydlivý pipinky, ale tahle mi přišla jiná.,,Jsi v-v po-pořádku?"zeptala se s účastí a v rychlosti si mě prohlédla.Když viděla, že stojím, očividně se trochu uklidnila.,,Jo."brouknu a zastavím stále hrající rádio.Rozhodnu se být milá, což mě samotnou udivuje.,,Nic se nestalo ne?"usměju se na ni.Očividně trochu pookřála.,,Vypadalo to nebezpečně."vyjádří svůj názor a postoupí dopředu.,,Já se jmenuju Yumi."vyjímečně začnu.,,Jsem Hinata."napodobí mě a dokonce se pousměje.Podáme si ruce.Všimnu si, že máme stejnou velikost podprsenek, díky čemuž je mi ještě víc sympatická.To co mám bych nejradši zahodila, ale alespoň v tom nejsem sama.,,Co-co jsi to dělala?"ptá se dál.To už stojí u mě.,,To je hip-hop."informuju ji.Zatváří se nechápavě, ale po tom, co jsem tu viděla už se ani nedivím.,,Je to druh tance.Uvolněnej, nápaditej, zábavnej...prostě bezvadnej."vysvětlím.Tváří se jako že pochopila, ale ruce před pusou má pořád.Jako by se ustavičně bála.,,Chceš si to zkusit?"vyhrknu nakonec.Očividně jsem ji vytrhla z přemýšlení, protože sebou cukla a podívala se na mě.,,Co?Já?"vyjekla.,,No jasně.Není to těžký."usměju se.,,Radši ne!"zavrtí rychle hlavou a pro jistotu pevně zavře oči a schová je za ruce.,,Co ti brání?"nechápu.,,Neumím to!Neznám to, nikdy jsem to nedělala!"blekotá vyděšeně a vrtí hlavou.,,Všechno je jednou poprvý."nedám se a zapojím své přesvědčovací schopnosti, které jsou mimochodem vyvinutější než mé poprsí, a to už je co říct.Nikdo kromě nás tu přece není.Vypadá to, že jsem ji přesvědčila, že za pokus nic nedá.,,Ale nesmíš se mi smát."vyhrkne ještě, ale to už stojím proti ní.Hudba znovu hraje.,,Takže, začneme jednoduše.Zkus takhle zavlnit rukou."ukážu jí.Ještě jednou se ohlédne, jestli kolem nikdo není a znovu koukne na mě.Nejistota ji neopouští ani na vteřinku.,,No tak."pobídnu ji s úsměvem.,,Větší dřevo než ti antitalenti co jsem vidělu u nás být nemůžeš."ujistím ji.Konečně se pohne a cosi předvede.,,To nebylo špatný."pochválím ji, ale ona je zas rudá a kouká zarytě do země.Teda, sebevědomí na bodu mrazu!,,Zkus tohle."pokračuju a zavlním pánví.,,Ne!To ne!"křikne poděšeně.Kde ji vychovávali?,,Neboj se, je to zábava."zavrtím hlavou.Začnu na ní pracovat.Tvrdě.
To to trvalo, než se vůbec začala hejbat!Ale pak se neočekávaně chytila a teď jede vcelku slušně.Ta holka má pohybový nadání, to se musí nechat.Dokonce ji to i baví, směje se a zkouší po mě opakovat všechno, co dělám.Na to, že to zkouší poprvý v životě je to víc než dobrý.Něco z ní bude.Zrovna jí ukazuju novej pohyb, když vedle nás něco dopadne.,,Yumiko!Kam jsi šla?!"ozve se pobouřeně onen blonďák, ale hned se zarazí.,,Hinato?Co to děláš?"zeptá se.Dotazovaná dívka se zarazí v polovině pohybu a ustrašeně na něj koukne.,,Na-na-naruto?!"vykřikne a rázem je jak krocan, když mu mávneš před zobákem červeným hadrem.Ani můj kamínek v piercingu není červenější než ona.V tu ránu se složí.,,Hinato!"leknu se a přikleknu k ní.,,Idiote!"počastuju ho.Konečně se mi podaří trochu ji vzkřísit a ona pootevře oči.Jak ho uvidí, zvedne se a v rychlosti se vypaří.Divný.,,Neumíš se ohlásit?"začnu zostra na Speeďáka.,,Kam jsi zmizela?Hledali jsme tě."začne z jiného soudku.,,Kam asi!Nevidíš, kde teď jsem?"odseknu a vypnu rádio.,,Co jste to s Hinatou dělali?"zajímá ho.,,Co je ti do toho?"zajímá zase mě, otočím se a odcházím.,,Měj se."syknu ještě a už se s ním nebavím.Páni, já jsem ale potvora!
df

Kapitola II. - Osamocený strom

3. října 2018 v 1:00 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  + Naruto: Charllee team - autor Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo
Ayame se mračila. Tohle bude nebezpečné, pomyslela si, ale vzápětí dostala nápad. ,,Arwen, zpátky sem!" křikla. Z obrovského bodlinatého tvora se utvořil chuchvalec vlasů, který se zastavil až před Argo, kde se vrátil zpět do Arweniny podoby.
,,Chce to nějakou taktiku," vysvětlila jim. ,,Já a Arwen budeme chránit Sasukeho a zbavíme se hadů, Argo, ty zabavíš Orochimara..." sdělila jim.
,,Proč já?" zafňukala nesouhlasně.
,,Kušuj a dělej!" nakázala ji velitelsky. Argo si pro sebe jen cosi zamumlala a chtě nechtě se na něj musela soustředit, tím byl donucen postupovat dále od nich, a právě na to Ayame čekala. Z vody, která se kolem ní stále převalovala, vytvořila mohutného ještěrovitého tvora, který se rozlétl k plazům. Těsně nad nimi se zastavil a začal silně máchat křídly, při každém takovémto máchnutí pokropila vše pod ním sprška vody. Ayame se lehce pousmála.
,,Hyouton: Nagashi no Hyousenbon!" zašeptala, kapičky vody se okamžitě proměnily v tisíce ledových jehel, což mělo na nechráněná hadí těla značně kruté účinky. Dokonce ani les okolo nebyl ušetřen, nastala menší zkáza. Jediným přeživším stromem byl ten na kterém děvčata často odpočívala.
Když si Sasuke uvědomil, že kolem něj není nic porušeno vzhlédl. Arweniny vlasy utvořily hradbu přes kterou Ayamenin ledový útok neprošel, poté se Ayame přidala k Argo a společně pokračovaly v rozptylování Orochiho. Legendární sannin před nimi uskakoval v kruhu zrovna kolem toho jednoho přeživšího stromu.
,,Hodláš tady takhle poskakovat dlouho?" usmála se Ayame škodolibě, když ten strom obíhali snad už poosmé.
Orochimaru ale její poznámku ignoroval. Věděl, že se nesmí nechat rozptýlit jinak by to s ním dobře nedopadlo, pak však koutkem oka zahlédl nikým nechráněného Sasukeho. Odrazil útoky děvčat a švihl po něm jazykem.
Holky se rychle vzpamatovaly, tohle byla jejich chvíle. Argo a Ayame bleskově přiskočily k Orovi, chytily ho za ramena a stáhly ho k zemi.
,,Aaaahhhhh...." zavyl překvapeně a vytřeštil oči, v tom se u něj objevila i Arwen a začala jeho jazyk svazovat do velice komplikované mašle.
,,Tak na tři..." řekla Ayame když bylo dílo dokonáno, ,,raz... dva... tři!" odpočítala a všechny tři odskočily k Sasukemu, Orochimaru se začal pomalu a mátožně zvedat. ,,Sasuke, následuj ho, ukáže ti cestu zpět..." řekla. Z vody vykouzlila drobného ptáčka, který začal nadšeně cvrlikat a kroužit kolem jeho hlavy.
,,Nikam nepůjdu!" protestoval.
,,Tak to mi nedáváš jinou možnost..." povzdychla si a luskla prsty. Směrem k ptáčkovi vystřelila voda, přeměnila ho do obrovského dravce, který ho uchopil pařáty, a odlétl s ním do bezpečí vesnice.
,,Co to bylo?" podivila se Argo a nepřestávala sledovat obrovského tvora jenž mizel v dálce, a který odnášel zmítajícího se Uchiháče.
,,Hmm... asi desetkrát zvětšený orel?" zamyslela se a pohlédla na Ora. Ten už se mezitím stačil jakž takž postavit, a když si ho holky podrobně prohlédly, rozesmály se tak hlasitě že vyplašily nejmíň polovinu ptactva v okolí.
Sannin zbledl hněvem. ,,Tho ssshi sss vhamhi vyhhídhím!!!" zahuhlal a poníženě zmizel.
Arwen se popadla za břicho a měla co dělat aby se smíchy neudusila, tohle ji v paměti zůstane pěkně dlouho.
,,No tak holky... měly bychom ten svinčík uklidit a pak si trochu odpočinout..." vzpamatovala se Ayame, když se rozhlédla po té spoušti co způsobily. Argo i Arwen přikývly, s jejich schopnostmi s tím byly hotovy do pěti minut. Poté se vyšvihly na větve mohutného stromu, který to všechno jako jediný přežil, a pohodlně se natáhly.
........................
,,Tak co? Už jsi je našel?" zeptal se Kakashi Charlleeho poté co se spolu opět srazili.
,,Ne, ale existuje místo kde jsem je ještě nehledal..." zamyslel se, když se mimoděk zahleděl na jeden ze stromů v okolí.
,,Jaké?" zajímal se Gai, rovněž i on se k hledání připojil.
,,Les Smrti," pravil a vydal se tím směrem. Gai a Kakashi ho následovali.
O NĚKOLIK MINUT POZDĚJI...
,,Podívejte!" vyhrkl Gai a ukázal před sebe.
,,Mýtina uprostřed Lesa Smrti??" podivil se Charllee a nemohl uvěřit svým vlastním očím, jakmile vyběhli z lesa na mýtinu spatřili uprostřed obrovský a neporušený strom, na jehož větvích ležely tři postavy. Při bližším prozkoumání zjistili, že se jedná o Charlleeho andílky.
,,Proč si myslíte, že se to tady jmenuje Les Smrti?" zeptal se jich Charllee rozladěně.
,,Aby si sem za náma nechodil s Migrénou," odpověděla mu Argo.
,,A smetákem..." dodala Arwen.
,,Mimochodem, tady žádný les není, ten je okolo. Tady je náš odpočívací strom, který jsme si poctivě vybojovaly," upřesnila Ayame a protáhla se.
,,Neřekla bych, že to byl poctivý boj, ale budiž..." opravila ji Argo.
,,Boj? Vy jste s někým bojovaly?" divil se Gai a snažil se najít jakékoliv stopy naznačující, že zde probíhal souboj.
,,Ne... prosím ať nemluví!" zaskuhrala a praštila sebou o větev.
,,Možná... copak jste nepotkali slizouna, aby vám to povyprávěl?" podivila se Ayame.
,,Kdo to má jako být?" nechápal Charllee.
,,No... je takový bledý, se stínama, mastnýma černýma vlasama po pás, jo, a mašlí na jazyku!" popsala jim ho Arwen jak nejvěrněji dokázala.
,,Mašlí na jazyku?" opakoval Kakashi překvapeně.
,,No jo... a myslím, že tvrdil, že patří k legendárním sanninům..." dodala.
,,Vy jste bojovaly proti Orochimarovi?!" zděsil se.
,,Já vím, že je to nefér, když jsme na něj byly tři, ale on se zbytečně moc rozčiloval..." pokrčila Argo rameny.
,,To snad nemyslíte vážně! Zase jste do něj ryly?" rozzlobil se Charllee.
,,Cože? Ony s ním už někdy bojovaly?" vyjekl Kakashi a změřil si ho pohledem.
,,Jo... asi už podvacáté..." máchl rukou, ,,ale nebojte se, zatím ho vždycky porazily, tedy dokud jim zase dřív nezdrhne..." dodal, když si všiml jejich vyjevených pohledů. S Kakashim a Gaiem to jen efektivně seklo o zem.
,,Zase?" nechápal Gai když se zvedal.
,,Jo, pokaždý zdrhne..." vmísila se Arwen do rozhovoru.
,,Jo a vždycky v tom nejlepším..." zamračila se Ayame kysele.
,,Jestli nám nevěříte, zeptejte se Kakadu..."
,,Kakadu?" vyhrkli nechápavě senseiové.
,,Zase se nám pletl do cesty, nechápu, proč se motá tam kde si hrajou dospělí..." odfrkla si Argo zlobně.
,,Kakadu... to je ten maličký Uchiha, co furt všude ohlašuje že je MSTITEL..." pokusila se jim to Ayame nějak objasnit.
,,Aha, myslíte Sasukeho!" svitlo Kakashimu.
,,Pořád lepší než blonďatý pako..." zavrčela Argo už jen při vzpomínce na něj.
,,Kdo je blonďatý pako?" nechápal se zoufalým tónem v hlase, v jejich přezdívkách se prostě neorientoval.
,,To je ten co se před tebe postaví a řekne: Jsem Uzumaki Naruto a jednoho dne se stanu hokagem... Tomu věřte... Pokaždé když to slyším mám chuť ho zabít..." postěžovala si.
,,No dobře, pěkně jsme si popovídali, ale teď už byste měly jít domů..." změnil Charllee téma, protože Gai i Kakashi toho měli za tak krátkou chvíli patrně dost a šla jim z toho hlava kolem.
,,Obávám se, že nejsme schopny kamkoliv cestovat..." pravila Arwen unaveně a spustila nohy z větve.
,,To chcete přespat v Lese Smrti?!" vyjekl Gai. Bylo to snad poprvé co slyšel, že by někdo dobrovolně zůstal v nejhrůzostrašnějším a nejnebezpečnějším místě v Konoze.
,,Tady si na nás nic netroufne a taky tu nejsme sledovány 24 hodin denně 7 dní v týdnu těmi blbečky s maskami," vysvětlila Ayame.
,,Ani bych neřekla, tam jsou nějaký tři fleky..." Argo ukázala na les za senseiema (Nagadir: Bože, to je ale patvar! Pitomá čeština a pitomé zkloňování...). ,,Zaútočíme nebo se budeme bránit?"
,,Ne, půjdete se mnou domů!" rozhodl Charllee.
,,Klidně, jestli nás tam chcete dovléct..." pokrčila Arwen rameny.
,,Neměla by jsi se svým senseiem mluvit takovýmhle způsobem," zakroutil nad tím Gai nesouhlasně hlavou.
,,Zmlkni Migréno!" zakřičela Argo rozzuřeně.
,,Holky dolů!!!" zařval Charllee. Jakmile to dořekl Ayame, Argo a Arwen sletěly leknutím ze stromu a dopadly na zem. Tvrdě, dost tvrdě.
,,To bylo kruté, Charllee," zasípala Arwen a opatrně se zvedala. Nebyla si jistá jestli si něco ošklivě nenarazila.
,,Jsem Charllee - sensei," opravil ji.
,,Kurva..." zanadávala Argo.
,,Kurva se neříká!" napomenul ji.
,,Kurva! Zdrháme!" zakřičela, když zaregistrovala, že se chce po ní ohnat.
,,Kurva se neříká!" křikl, ale než se všichni tři nadáli holky jim utekly, stačili se pouze otočit aby zahlédli jejich záda jak mizí v temnotě. Několik vteřin poté spadli ze stromu čtyři poloomráčeni členové ANBU.
,,Kurva..." postěžoval si jeden z nich, a to dost nahlas.
,,Kurva se neříká," zasténal Charllee nešťastně.
,,Hlavně, že ty to pořád opakuješ..." připomněl mu Kakashi.
,,Drž hubu. Ještě ty s tím začínej! Stačí, že je Migréna dneska dvakrát vyplašil, vlastně Gai... Promiň..." opravil se vzápětí.
,,Jak na tu přezdívku vlastně přišly?" zajímal se jmenovaný.
,,Na to přišla Arwen... hmmm, myslím, že už vím kam šly," schoval nějaký papír, na němž bylo dost značné velmi časté používání. Byl celý zmuchlaný ale stále funkční.
,,Kam?" chtěl vědět. Prosím, jen ať už nikam neběháme, modlil se v duchu.
,,Domů..." odpověděl prostě.
,,No, nic nás tu už nedrží, a tak si z nich můžeme vzít příklad..." navrhl jim Kakashi s úsměvem.
,,Chceš si číst, co? Proto chceš odsud vypadnout..." zašklebil se na něj Charllee a Kakashi se pouze vševidoucně pousmál. Nakonec ještě posbírali ANBU a pak vrátili se do vesnice.
Když Charllee dorazil domů byl už docela unavený, do toho bylo všude ticho a tma. Rozsvítil v kuchyni a na stole ležela teplá večeře. ,,Ještě, že je mám..." povzdechl si, a když se najedl šel se podívat do jejich pokoje. Pomalu otevřel dveře a naskytl se mu krásný pohled na všechny tři, které spokojeně spaly ve svých postýlkách. ,,Dobrou noc, andílci..." pousmál se.
,,Dobrou noc, Charllee..." ozvalo se jednohlasně.
,,Jsem Charllee - sensei."
,,Detail..." ozvala se Argo.
,,Tak dobrou noc..." otočil se a odešel.
DRUHÝ DEN...
Charllee přišel do kuchyně poměrně brzy ráno, přesto tam na něj čekala jen vydatná snídaně se vzkazem:
Jsme na střeše, máme rozcvičku...
A. A. A.
V rychlosti zhltl jídlo a vydal se za nimi. ,,Dobré ráno, andílci..." pozdravil je když dorazil.
,,Dobré ráno, Charllee, ty nosíš růžové pyžámko s králíčkama?" divila se Arwen a měla co dělat aby se nerozesmála.
,,Cože?" unikl mu význam její věty.
,,To je roztomilé..." uculovala se Argo.
,,Přišel jste v pyžamu, Charllee - sensei, to jste si ještě nestačil všimnout?" vysvětlila mu Ayame, která se také přemáhala.
,,Panebože!!" zrudl a s neuvěřitelnou rychlostí se běžel převléknout. Když se vrátil zpět holky tam už nebyly, ale opět mu zanechaly vzkaz, tentokrát tam stálo: Za tři minuty u staříka... Charllee se tedy vydal za hokagem.
U HOKAGEHO...
,,Sakra, kde ten váš sensei vězí?" stěžoval jsi Naruto dívkám, jelikož tam Charllee ještě stále nebyl.
,,Kurva, ty máš co říkat, Kakashi přileze až za dvě hodiny!" osopila se na něj Argo.
,,Kurva se neříká," ozvalo se ode dveří.
,,Jé, Charllee - sensei, vy už jste dorazil? A kde máte to skvělý pyžámko?" začala se Ayame smát.
,,Jaký pyžámko?" chytil se zvědavě Naruto.
,,Růžový, s králíčkama!" rozchechtala se Argo.
,,Zmlkni! Ty s růžovým králíčkem spíš!" obořil se na ni a v obličeji byl rudý jako rajče.
,,Co máte proti Králíčkovi?" naježila se.
Další zbytečné řeči ale přerušil hokage, který právě dorazil a usadil se za svůj pracovní stůl. ,,Týme sedm, Charllee týme, vaší misí bude sbírání jablek v nedalekém sadu," přejel je všechny pohledem.
,,To myslíte vážně?" vzdychla Ayame zklamaně.
,,Protože jste čerství absolventi akademie, tak..." pokračoval, holky ho však přerušily odkašláním, hokage pouze přikývl na srozuměnou, ,,... je pochopitelné, že mise které dostáváte jsou skupiny E a D. Kakashi se k vám připojí na místě."
,,Jo, protože trůní u hrobu..." zašeptala Arwen, a Ayame s Argo se tiše rozchechtaly.
,,Co jsi říkala?" chtěl vědět Sarutobi.
,,Nic, hokage - sama, nic..." usmála se Arwen a Hokage raději pokračoval, předal jim zbytek instrukcí a nakonec se všichni vydali k místu určení.
,,Ne že tě napadne ty jablka po někom házet!" varoval Charllee Argo, když se blížili k sadu, přičemž cestu začínaly lemovat stromy obsypané ovocem.
,,To by mě nenapadlo! Díky za skvělý typ, doufám, že Naruto umí dobře chytat..." pousmála se ďábelsky.
,,Mluvíte o mně?" našpicoval blonďák uši.
,,Bohužel..." zamračila se kysele a odvrátila se od něj.
,,Mimochodem, jakto, že jste teprve absolventi akademie?" začal se vyptávat poté co se ho pokoušela ignorovat.
,,My jsme na akademii nikdy nestudovaly. Hokage mluvil pouze k vašemu týmu," vysvětlila Arwen.
,,Cože?" vyjekl hlasitě.
,,Jak je to možné, Charllee - sensei?" pohlédla na něj Sakura nechápavě.
,,To se těžce vysvětluje, možná si na to někdy udělám čas a objasním vám to..." pokrčil rameny, ale rozhodně neměl v úmyslu jim cokoliv někdy objasňovat.
,,Konečně jste tady!" zavolal na ně Kakashi, který stál opřený o bránu do pozemku a četl si. Jen co přišli blíž, schoval Icha Icha a zavedl je k řadám které měli očesat.
,,Tak a můžete se pustit do práce," vyzval je Charllee se širokým úsměvem.
,,Musíme?" ptala se Argo v naději, že by se jich to třeba nemuselo týkat.
,,Ty rozhodně ano..." pravil přísným hlasem a lehce se zamračil.
,,Jsou tu dvě řady stromů, pro každý tým jedna, ne?" navrhl Kakashi.
,,Myslím, že to půjde," přikývl Charllee souhlasně.
,,Kdo je sesbírá dřív, vyhrává!" zavýskal Naruto s nevídaným nadšením.
,,Dobře, můžete začít, ale my už máme tři stromy..." řekla Ayame a právě rovnala jednu plnou bednu na druhou.
,,Jak to?" vykulil oči a zmateně přejížděl očima z beden na děvčata.
Páni ty jsou rychlé... pomyslel si Sasuke, přičemž se tvářil jako by mu všechno bylo ukradené.
,,Máte na to nějaké fígle?" zajímala se Sakura ve snaze zjistit jak si to co nejlépe ulehčit.
,,Ani ne..." zazněla jednohlasná odpověď.
,,Tak to já použiju Kage Bunshin no Jutsu!" usmál se Naruto.
,,To používaj jen slaboši..." nemohla si Ayame odpustit, čímž ho zarazila.
,,Než s tím začneš my už budeme dávno hotové..." vystrčila Argo hlavu z koruny jedné jabloně, kam se mezitím stačila přemístit, a hodila po něm jabko. Naruto se mu však pohotově vyhnul...
,,Kurva, on uhnul!" zanadávala a opět zmizela v listoví.
,,Kurva se neříká," zaznělo automaticky od jejich senseie, který se teď usadil na jedné větvi odkud měl parádní výhled na své studentky.
Tomu se mi vážně nechce věřit. To přece nemůžou být ty stejné holky co porazily Orochimara! myslel si Sasuke nevěřícně. A Ayame je v jejich týmu, pohlédl na ni krátce, ale nakonec se také rozhodl pracovat. ,,Pojď Sakuro, ať už to máme za sebou..." vzdychl a přesunuli se ke své řadě.
Holky mezitím stačily obrat už sedmý strom.
Ayame pohodlně ležela v trávě, lehounce máchala rukou a navigovala sloupec vody, který rychle a efektivně sundával jablka ze stromu. Argo se proplétala mezi větvemi a vyhýbala se vodním sloupcům, zatímco Arwen stála pod dalším. Její vlasy pokaždé vystřelily vzhůru, opatrně uchopily většinu jablek a stejně opatrně je položily do předem připravených beden (pozn. Nagadir: ,,Efektivnost nade vše XD").

PRAVĚK - Vznik a vývoj člověka

3. října 2018 v 0:00 | Etsuko Nakamura |  Dějiny píšou vítězové (Toulky historií)
Omluvte prosím případný špatný slovosled, chyby nebo pád - Etsuko Nakamura
PRAVĚK - Vznik a vývoj člověka
Kmen: Obratlovci → Třída: Savci → Řád: Primáti → Podřád: Opice → Nadčeleď: Hominoidi (lidoopí) → Čeleď: HominidaeRod: Člověk → Druhy: Homo habilis, Homo erectus, Homo sapiensPoddruhy: Homo sapiens neanderthalensis, Homo sapiens sapiens
Antropologie- věda o původu a vývoji člověka
Antropogeneze - proces vzniku, utváření a vývoje člověka
Samotný vývoj člověka trval miliony let. Lidoopi (Antropoidní opice) a člověk se vyvinuli ze společných předků. Na konci třetihor se odštěpila samostatná větev člověka a větev lidoopů (gorila, šimpanz, orangutan). To vše se událo asi před 14 mil. lety.
STÁDIA VÝVOJE
Homogenitace (ve čtvrtohorách)
Během homogenitaci došlo ke změně tělesné konstrukce. Postava se napřímila a donutila předky k chůzi po zadních, což umožnilo větší rozhled do krajiny. Napřímením postavy, došlo ke změně pozice ramen a umožnilo lepší manipulaci s rukama a postavení samotného palce, oproti ostatním prstům, které umožnilo lepší úchopy věcí a předmětů. S možností uchopovat a manipulovat předměty, došlo ke zvětšení mozku a lebeční části. Díky poznání ohně a pečeného masa, došlo k úpravě čelisti, protože masivní svaly, které dříve žvýkaly syrové maso, už nebyly potřeba. Rozvoj mozku umožnil vznik řeči.
Sapienizace
Sapienizaci, bych popsala, jako duševní, sociální a myšlenkový rozvoj člověka. Během něho docházelo k rozvoji mozku a samotné psychiky, díky které se člověk, byl schopen postavit nepříznivým vlivům od počasí po ztrátu člena kmene a vytváření společností, které usnadnili čelit nepřízním osudu, rozmnožování a obraně.
VÝVOJ NEJBLIŽŠÍCH PŘEDCHŮDCŮ ČLOVĚKA:
Společný předek opic, lidoopů a lidí aneb náš PRA-PRA-PRA-PŘEDEK
Při hledání našeho předka se musíme podívat hluboko do historie a odpovědět na základní otázku: "Kde vůbec žil?"
V roce 1983 byla, v lomu Messel u porýnského Darmstadtu nalezena fosilie, která se roku 2009 podrobila zkoumání. Zjistilo se, že zkamenělina je stará 47 milionů let. Pojmenovali jí - Ida - podle dcery jednoho autora popisu. Její vědecký název zní Darwinius masillae.
Roku 2009 byla provedena analýza u zkameněliny nalezené roku 2001 v Egyptské poušti Fayum. Latinský název této zkameněliny je Afradapis longicristatus a je stará 37 milionů let. Afradapis patřil do vyhynulé větve Adapiformes.
Podle vědců patří jak Darwinius tak Afradapis do zaniklého podřádu primátů bližšího se poloopicím, kam patří např. lemuři.
V Myanmaru, známějšího jako Barma, byla objevena fosilie primáta, pojmenovaného Ganglea megacanina a starého 38 milionů let. Tento předek měl dlouhé špičáky, které byly a jsou charakteristické, spíše pro oblast jižní Ameriky.
V posledním čase, byli v dnešním Pákistánu nalezeni další tři předci, ze kterých se mohl vyvinout člověk, starých 30 milionů let a to Bugtipithecus inexpectanus, Phileosimias kamali a Phileosimias brahuiorum.
Chybějící článek na cestě k člověku
Abychom se stali tím, čím jsme dnes, musela se pravěká větev s rodem Hominida a šimpanzy, oddělit od tehdejší větve předků dnešních opic. Podle vědců k tomu mohlo dojít před 11-16 miliony lety. Přesto však ten jeden jediný stále chybí, ale několik kandidátů mají velké šance…
V roce 2004 byly nalezeny ostatky tvora poblíž Barcelony, pojmenovaného Pierolapithecus catalaunicus starého 13 milionů let. Vážil asi 35 kilogramů a živil se ovocem a nesl stopy lidí a lidoopů.
Tentýž rok byly taky ve Španělsku nalezeny další ostatky možného předka, samce, pojmenovaného Anoiapithecus brevirostris známého pod jménem Luc, starého necelých 12 milionů let.
Mnoho vědců předpokládá, že naši předkové se napřed přesunuli z Afriky, obecně označované jako Kolébka lidstva, do Evropy. Tento přesun se mohl uskutečnit před 15 miliony lety a následně se vraceli přes Středozemí zpátky do srdce Afriky. Takže je možné, že naše kolébka je nejen v Africe, ale i v Evropě a Asii.
Konečně jsme samostatní… rod Homo victori!
O tom, kdo byl první předek, se dodnes vedou spory a jelikož výzkum stále pokračuje a objevují se další a další poznatky, konečný verdikt jen tak nebude…
Dlouho byla za nejstaršího předka člověka považována dáma ze severovýchodní Etiopie, jménem Lucy. Tato metr a něco vysoká dáma z rodu Australopithecu žila před 3,2 miliony lety.
V roce 2009 byla nalezena druhá dáma pojmenována Ardi, stará 4,4 miliony lety. Její ostatky ležely jen 74 kilometrů od naleziště Lucy. Živila se ořechy, ovocem a listy. Stavbou těla měla spíše blíže k šimpanzům.
Prozatím nejstarším možným předkem, který byl nalezen na území Čadu, byl Sahelanthropus tchadensis, známější pod jménem Toumai. Jeho stáří se odhaduje na 7 milionů let. Někteří vědci se domnívají, že Toumai byl prvotní předek dnešních goril, šimpanzů nebo druhu, který už v daleké minulosti dávno vyhynul.
O milion let mladší jak Toumai, byl jedinec s vědeckým názvem Orrorin tungenensis nalezený v Keňských horách, který chodil již vzpřímeně.
Výzkum i nadále pokračuje a jen čas ukáže, zda se dopátráme k číslu jedna
NAŠI PŘEDCI
Ramapithecus (10 mil. let př. n. l.) byl 100-110 cm vysoký předchůdce člověka, který žil v malých tlupách. Byl sběračem semen a plodů, takže z dnešního pohledu bychom jej označili za vegetariána. Už tento druh uměl příležitostně používat jednoduché nástroje, klacky, kameny. Byl nalezen v Indii, východní Africe, Číně a Evropě.
Australopithecus africanus (5-4 mil. let př. n. l.) byl 120-125 cm vysoký předek, jenž vážil mezi 35-45 kg. Chodil už téměř vzpřímeně po dvou a používal jednoduché nástroje, skládající se z větví, kamenů nebo kostí. Australopithecus už konzumoval maso. Jeho naleziště se nacházejí ve východní a jižní Africe.
Homo habilis (3 mil. let př. n. l.) "Člověk zručný" byl 120-125 cm vysoký jedinec vážící kolem 40 kg. Už jeho přízvisko "člověk zručný" dává tušit, že byl skutečně velmi zručný, obratný a schopný. Homo habilis chodil vzpřímeně a měl větší kapacitu mozkovny, jak jeho předchůdci. Už vědomě používal a zhotovoval nástroje, což mu umožnila, vedle zvětšené mozkovny, zdokonalená stavba ruky. Živil se sběrem semen, bobulí, ovoce, vejci a lovil drobné živočichy. Přežíval v tlupách, které vyhledávaly úkryt pod skalními převisy nebo přístřešky z větví. Homo habilis dokázali příležitostně využívat oheň. Dospělí se dožívali až 30 let, avšak úmrtnost dětí byla velmi vysoká.
rekonstrukce podoby člověka zručného
Homo habilis - Člověk zručný
Homo erectus (2 mil. let př. n. l.) "Člověk vzpřímený" byl 160-165 cm vysoký. Měl vyvinutější mozek a dokonalejší řeč. Živil se sběrem plodů, vajec a drobných živočichů a vyráběl hrubě opracované kamenné nástroje (pěstní klíny apod.). Lovil velká zvířata slonů, koní, bizonů, jelenů a pravěkých nosorožců. Plně si už uvědomoval znalosti a význam ohně.
Rekonstrukce podoby člověka vzpřímeného
Homo erectus - Člověk vzpřímený
Homo sapiens (400 000 let př. n. l.) "Člověk rozumný" se vyznačoval velkou mozkovnou, kterou prozrazovalo vyklenutější čelo. Prošel rychlým duševním rozvojem. Oplýval velkou pracovní schopností. Stavěl si příbytky z kostí, kůže a větví, obýval jeskyně. Uměl rozdělat oheň a jako jeden z prvních předků pohřbíval mrtvé.
Homo sapiens sapiens (40 000 let př. n. l.) "Člověk současný" byl vysoký 170-180 cm s mohutnou postavou, který mluvil už souvislou řečí. Vyráběl klíny, luky a šípy s kostěnými hroty a tyto vynálezy z něj udělali velmi zdatného lovce. Ne nadarmo se jim přezdívalo "lovci mamutů". Takovýto rozvoj umožnilo zvětšení lidského mozku a vyvinutí důmyslu. Vytváří nástěnné malby, které jsou prvopočátky prvního umění. Homo sapiens sapiens si už plně uvědomoval sílu přírody a to co nedokázal vysvětlit, připisoval duchům, které uctíval a přinášel jim oběti.
Homo neanderthakensis (600 000 - 30 000 let př. n. l.) "Člověk neandertálský" byl zhruba 165 cm vysoký s mohutným trupem a robustnými kostmi. Měl výrazný moc s dlouhou plochou lebkou s velkými nadočnicovými oblouky. I přes podivný tvar lebky oplýval vysokou inteligenci. Homo neanderthakensisbyl prvním předkem, který byl podrobně prozkoumán, vědci zjistili, že měli světlou pleť a mnozí jedinci se pyšnili ryšavými vlasy. Bydleli v jeskyních nebo si stavěli jednoduché přístřešky z mamutích kostí a klů. Jejich život se odvíjel od migrace zvěře, kterou následovali…
Homo neanderthakensis - Člověk neandrtálský

MARVEL COMICS TAG (Komixový řetězák)

23. července 2018 v 13:00 | Etsuko Nakamura |  Srandičky
MARVEL COMICS TAG
1. Máš rád/a komiksy, kdy to začalo?
Ano, mám ráda komiksy a začalo už v raném dětství, tak dávno, že už si ani nepamatuji, co byl první komiks. Odebírali jsme Kačera Donalda, ten byl hodně oblíbený, Čtyřlístek a Rexik. V pozdějších letech jsem jeden čas odebírala W.I.T.C.H., jejichž časopisy mám schované ještě teďka a W.I.N.X. Club. Pak to přešlo na mangu a manwu a nasbírala jsem celý komiks Deník pána Démonů, který má asi jen 7 knížek. Samozřejmě komiksovou knihu Rychlých šípů a tři knihy plné různých komiksu a knihu Čtyřlístek a samozřejmě Pucca J
Marvelácké komiksy mě nikdy neupoutaly, protože u nás se nevyskytovaly a jediné kde sem na ně narazila, bylo v Praze v obchodě s komiksy, který je v Palladiu
2. Vlastníš nějaký komiks?
Samozřejmě, od Kačera Donalda, Čtyřlístek, W.I.T.C.H., Rychlé šípy a tři knihy komiksu, dále ze páru manw ….
3. Jaký máš oblíbený komiks?
Ne. Upřímně už dlouho jsem si žádný nepořídila, spíše je beru tak spontánně a abych řekla pravdu, můj poslední pořízený komix byl kdysik na střední.
4. Jaká je tvá oblíbená komiksová postava/ postavy?
Dulík (Kačer Donald) synovec Donalda, měl modrou kšiltovku
Rexík (Čtyřlístek) byl to krokodýl Rex a jeho příběhy se vyskytovaly ve Čtyřlístku.
5. Máš oblíbený komiksový film?
Musela bych hodně přemýšlet... hm… ne nemám. Jen velmi se mi líbil film X-MEN II, ale že by patřil mezi nejoblíbenější, to se říci nedá.
6. Máš nějaké věci spojené s komiksy?
Spíše takové suvenýry. Deník smrti (manga Death Note), Jashinův přívěšek, pásku Listová a Písečná (Naruto),…
7. Jaký je tvůj oblíbený komiksový herec?
Tom Hiddleston (Loki) nejsem sice jeho fanynka, ale je to velmi dobrý herec s obrovským potenciálem.
8. Byla jsi někdy v kině na filmu podle komiksů?
Nevybavuji si, že bych někdy na nějakém byla. Do kina prakticky nechodím. Není čas a abych byla upřímná, není pomalu ani na co a když se čirou náhodou něco takového objeví, je to vždy v tak nevhodný čas, nebo to dávají tak krátkou dobu, že si člověk raději počká, až je to na DVD nebo na Ulož.to a v klidu si to stáhne nebo koupí a v pohodlí domova si to pustí.
9. Proč máš ráda komiksy?
Je to oddech… spousta obrázků a málo textu :-D
10. Jaká komiksová postava bys chtěla být?
Jedině svou vlastní J

11. Proč Marvel komiksy?
Nemám vyhraněné autory komiksu a zrovna kresba Marvelu mě moc nechytla.

12. Otázka kterou si sama vymyslíš: Komiks, který bys velmi ráda viděla zfilmovaný?
Ano, Kačera Donalda a pak náš příběh Charllee Team

Melodie mého srdce --- Díl II.

23. července 2018 v 12:00 | Ami-chan |  + Melodie mého srdce - autor Ami-chan --- DOKONČENO ---
gbhnj
U stánku sedí dvě mě velmi blízké osoby,pro Naruta však neznámé.Mlčky si k nim přisedne a objedná si jídlo.
,,Prosil bych oliheň a palačinky.Jo a dvojtou porci.",poručí si a šéf mu s divným výrazem ve tváři prosbu splní.Osoby se otočí na Naruta a s úsměvem na tváři a skrčeným čelem se na sebe podívají.
,,Tak to je dost divná kombinace kámo.",prohlásí směrem k Narutovi hnědovlasý kluk s čokoládovýma očima.Naruto se na něj se zájmem otočil,i když se popravdě chtěl zakousnout do křupavé ryby.
,,Promiň,my se známe?",zeptá se udiveně směrem ke klukovi.Zpoza něj vykoukne další černovlasý se smaragdovýma očima.
,,No,to sice ne,ale tady Kira se zakecá s každym.",prohlásí výsměšně a mrkne na Naruta.Hnědovlasý kluk se na něj otočí a s úsměvem ho odbije.
,,Zato ty mlčíš jako hrob viď?",porejpe ho a loktem do něj strčí.
,,No jasně.Hey ty..",zvolá na Naruta černovlasý mladík, ,,sry za vyrušení,klidně se zas věnuj svým chutím.",řekne a vrátí se k rozhovoru,který vedl s kámošem před tím.Naruto se pustil do jídla,ale nenápadně poslouchal rozhovor těch dvou.
,,Hm,to bude zas ňáká debilní mise co?"
,,Nevim,snad se nám ji povede ukecat.Už 2 měsíce sme dostali při nejlepším misi třídy B.Nejsme mimina.Dyť už sme jounini."
,,Jo,ale Tsunade je furt nabručená kvůli naší třetí polovičce.No,blbě řečeno,spíš třetině,ale dyť je to fuk!Proč se s tou růžovkou furt musí hádat?"
,,Hele,nám dvoum do jejich problémů nic není a tak by to mělo zůstat.Kdyby nám to chtěla říct,tak to udělá."
,,A kam vlastně zas ta holka zmizela?Dyť nevydrží chvíli stát na jednom místě a furt někam lítá."
,,Nejsem si jistej,myslim,že říkala,že má něco rozdělanýho s Tsunade."
,,Ach ne,už zas ňákej průser.Tak já se po Hinatě pak podívám."Při týhle větě se Naruto začal dusit palačinkou a kašlal ji všude kolem.Úplně s nim trhlo,když zmínili moje jméno.
,,C……c…co…..?Vy znáte Hinatu?",vytřeštil oči Naruto a mířil snad milion otázek na kluky.
,,No,jo,sme s ní v týmu.",odpověděl mu ještě s dodatkem černovlasý kluk a divil se Narutově reakci.
,,To je blbost!Dyť ona je v týmu s Kibou a Shinem.",vysypal ze sebe.V tu chvíli se kluci zarazili.Smutně sklopili hlavu a zadívali se do země.
,,Co je?Proč ste najednou tak mrtvolně bledý?",křenil se Naruto,když viděl jejich výrazy.Tohle je bolelo,ale zdaleka ne tak,jako mě.Mí 2 přátelé.Oba pro mě byli jako bratři,ale pak………..
,,Ty o tom nevíš?Dyť Kiba i Shino před třemi lety……….."
,,počkej Kiro,neříkej víc,než bys měl.",zarazil bruneta černovlasý kluk a zacpal mu pusu.
,,Ale Riyuzaki,čeho se prosim tě bojíš?Dyť ten kluk očividně Hinatu zná a zná i ty dva.",uklidňoval ho Kira.
,,Jo,to je pravda.S Hinatou i klukama se znám asi už od šesti let.",přikývl Naruto ke Kirově úvaze.
,,A kde si prosim tě celou dobu byl,že nevíš co se tu stalo?",vyslýchal ho Riyuzaki jak na policejní stanici.
,,Před 4 lety sem odešel z Konohy trénovat a teď sem se vrátil.Koukám,že sem toho dost prošvich.",usoudil Naruto nakonec z jejich průpovídek.
,,Mno,to máš pravdu.Jinak,já sem Riyuzaki Haite a to je Kira Yoshi.A ty si kdo?",představil černovlasý kluk nejdříf sebe a pak kámoše a podával Narutovi ruku.
,,Čawes,já sem Naruto Uzumaki.",představil se naoplátku Naruto a kluci vyvalili oči.
,,CO?Na…Naruto U….Uzumaki?",koktal ze sebe Kira nevěřícně a udiveně se podíval na Riyuzakiho.
,,Um,jo.ňákej problém?",nechápal to celý Naruto a divně se na ně křenil.
,,A…ale nic..je…jen….to….prostě NIC!",dostal ze sebe nakonec Riyuzaki a kecl si zpátky na židli.
,,Aha,ale musim říct,že vy dva ste dost divná dvojka.",dodal Naruto a kluci se rozesmáli.
,,Ha,tak to bys měl vidět,když je s náma Hinata.To je pak něco.",řehtal se Kira a Riyuzaki přikývl.
,,Takže vy ste s ní fakt v týmu jo?No,to by mě zajmalo,co je s Kibou a Shinem,ale to až pozdějc.Vlastně,bych měl Hinatu asi pozdravit.Úplně sem na ni zapoměl.Jen doufám,že sebou zas nesekne jako vždycky.Nechtěl bych ji mít na svědomí.",mluvil si pro sebe,ale zjevně dost nahlas Naruto.Kluci se na sebe podívali,jako že neví,vo co gou.
,,Um,Naruto,mluvíme o tý samý Hinatě?",ujišťoval se opatrně Kira.
,,No,je to tmavovlasá šestnáctka s bílýma očima?",opověděl jim Naruto otázkou.
,,Jo,asi jo,ale měl bych tě upozornit,že teď vypadá jinak něž před 4 lety.Úplně jinak se oblíká a už nemá bílé oči,ale modré.A taky dlouhé vlasy.",upozornil ho Riyuzaki,aby nedošlo k omylu.
,,Moment,jaktože modrý?"
,,No,to je složitější,ale byakugan má pořád.Nic si z toho nedělej.Je v tom guláš,ale ona ti to pak vysvětlí.Jestli ji teda poznáš.",zasmál se Kira a nechal slovo Narutovi.
,,Proč bych ji jako neměl poznat?No,to je jedno.Tak já to dobaštim a pudu se po ní podívat.Možná potkám i další starý známý.Už úplně vidim,jek ji řeknu ČAU a vona tam jenom stydlivě zrudne a švihne to s ní.",zasmál se Naruto nad tou myšlenkou a co nejrychleji do sebe naházel zbytek palačinek.
,,Kámo,ty seš úplně vedle.Hinata a stydlivka?Jestli je vona stydlivá,tak to já bych ani nevyšel na ulici.Její sebevědomí bych chtěl mít.Ta,když se rozdávalo si pro něj šla minimálně třikrát.",skrčil Kira nos a smál se Narutovi nad tim,co tam koktal.Chudák nevěděl,co si má myslet a začal pochybovat.
,,Hele chlapi,já sem fakt vedle.Asi fakt každej mluvíme o někom jinym.Hinata co znám já sebou sekne jakmile na ni promluvíš.",zatřepal hlavou naruto,kterej už nevěděl která bije.Kluci se tam začali řehtat na celý kolo.
,,No,tak to asi fakt mluvím každej o někom jinym.Hele kámo,dej si nejdřív rači sprchu než za ní pudeš.",tlemil se Kira a Naruto rači odpádil.
,,Sakra,kolik se tu toho změnilo,když sem tu nebyl.",podrbal se Naruto ve vlasech a nejistym krokem vyrazil ke kage kanclu,kde měla bejt Hinata.
,,Určo tam bude babka Tsunade,takže zabiju dvě mouchy jednou ranou.Pozdravim kámošku a ještě se ohlásim u Tsun.Tak jo.",řekl si pro sebe a svištěl směrem ke kanclu.

Yumiko's Diary - Máma...?

23. července 2018 v 11:00 | Rin-chan |  + Yumiko's Diary - autor Rin-chan
u
Máma....?
Očima trochu naplněnýma slzami zírám na letadlo, které se vrací zpátky domů.Domů - to zní úžasně. A já trčím tady.Zatraceně!Gestem ála uražená slečinka popadnu svůj kufr přeplněnej zbytečnýma věcma a táhnu ho k východu z letiště.Pak půjdu na autobus a ten mě zaveze....ani nevím kam.Prostě zapadákov světa kde stěží maj elektřinu.
Když se proderu zástupy lidí a postavím se na zastávku, zjistím, že můj autobus jede až za dvě hodiny.No super!Ale to bylo vlastně jasný, co jsem čekala?Všimnu si, že autobus do vedlejší vesnice jede za deset minut.No co, nic se snad nestane, když si ten zbytek cesty dojdu, ne? Nikdo se nic nedozví.A jak si usmyslím, tak taky udělám. Za chvíli sedím v autobuse a hurá na ,,výlet".....
Tak tohle byl pěkně blbej nápad!Už dvě hodiny trčím v lese, kterej je tak hustej jak podpaží naší matikářky.Pot se ze mě jen leje a ten zatracenej kufr je tak nehorázně težkej!Konečně toho mám dost.,,Proč sakra bydlí tak daleko? Můžu se na to vykašlat!" křiknu jako by mě někdo měl slyšet a praštím kufrem o zem.Uraženě si na něj sednu, založím ruce a sedím tam jak pecka uprostřed cesty.Je vedro, mám hlad, žízeň a nohy mě bolí jako čert.Aby mi to čekání ( i když nevím, na co vlastně čekám ) líp utíkalo, nasadím si na uši svý super mega velký sluchadla a zapnu MP3.Do ucha mi snad až nezdravou hlasitostí začnou vyřvávat mý oblíbení zpěváci.Pořád sedím.A sedím. A už mě to nebaví.Rozhlídnu se kolem, ale pořád je to jen les.Konečně někdo prochází, ale já si toho ve své hudební extázi všimnu, až když se mnou zatřese.Rázem koukám do tváře dost uhozenýmu týpkovi.Jeho obočí - pokud jsem předtím urážela podpaží učitelky, tak se omlouvám, tenhle kluk předčí celý její ochlupení.Narozdíl od ní, on ho má schromážděný nad očima.No, klobouk dolů, nevěděla jsem, že jde mít bobra i na čele.....Snažím se zakrýt zděšení a sundám si sluchátka.,,Co tady děláš?" zeptá se jako by mu do toho něco bylo.Už ho chci odbýt, ale všimnu si, že není sám.Kousek dál stojí nějaká brunetka - usmívá se a vypadá jako sympatická holka.Vedle ní kluk.Musím říct, že docela kus.Má sice vlasy po pás ale kdyby si je fiknul.....a můj pohled spočine na třetí osobě.V tu chvíli málem prsknu smíchy, nebo dostanu infarkt.Nevím co si vybrat dřív.Stojí tam chlápek, vypadající jako o třicet let starší dvojče prvního kluka - stejnej nemožnej hřib z vlasů a....a...obočí! Jenže: vemte obočí toho kluka a vynásobte ho deseti! Omg, paní Wagnerová, já už se vám nikdy smát nebudu!Zmateně si třesoucí se rukou přejedu po svém udržovaném obočí a nevěřícně na oba zírám.Ta holka si zjevně všimla mého zděšení, odstrčila kolegu a sklonila se ke mě.,,Ahoj."usmála se na mě.Ještě na vteřinku nechápavě kouknu na ty dva a pak se zas podívám na ni.,,Čau..."vyrazím ze sebe.,,Já jsem Tenten."představí se.Napadne mě, že bych ji asi měla napodobit.,,Já jsem Yumi..."vysypu ze sebe a dokonce se pokusím o úsměv.,,Těší mě."usměje se.,,Co tu děláš s tím kufrem?"zeptá se zdvořile.Napřed ji chci trochu odbýt, co jí je do toho, ale pak si všimnu její pásky na čele.,,Vy jste...z Listové vesnice?"zeptám se místo odpovědi.Trochu se zarazí, ale hned zase nabere výraz.,,Jistě.Jsme tým ninjů z Listové."kývne.,,Bezva!"výsknu a konečně vstanu.I když vím, že si počínám nevychovaně, je mi to fuk.Neměli mě sem posílat, já na svoji mámu zvědavá nejsem!I když tihle za to nemůžou.Všimnu si, jak si mě prohlíží a taky se na ně zaměřím.Ten chlap s klukem, co maj to mocný obočí sou oblečení v divným zeleným trikotu, ve kterým vypadaj neobyčejně slizce.Třetí kluk má na sobě...no tipovala bych to na bílej župan.Tenten měla bílou volnější mikinu a tepláky.Malej diamantek, u nás nazývaný piercing, který mi čněl z nosu je zřejmě zarazil.,,Potřebuju do Listové..."prolomím ticho a sleduji jejich reakce.,,Vracíme se z mise, pojď s námi."usmála se Tenten.Ta holka se furt kření, jak to dělá?I když nemám ani trochu zájmu jít s něma, trčet tu se mi taky nechce.Kývnu a znovu popadnu svůj kufr.,,Vezmu ti ho."nabídne se aktivně obočnatec mladší a oslní mě bleskem svýho chrupu.Že by Sensodyne?Napadne mě a div neprsknu smíchy.Ochotně přikývnu a znovu se s nima vydám na cestu.
,,Tak a sme tady."informuje mě nejvíc ukecanej obočnatec, kterej se někde ve spleti toho svýho žvanění představil jako Lee.Došlo by mi to i bez něj, ta brána se prostě přehlídnout nedala.,,Díky, dál už to zvládnu."ujistila jsem je.,,Víš to určitě?"zeptala se Tenten.,,Jasně.Díky moc, fakt ste super."ujistila jsem je unaveně.,,Tak jo..hodně štěstí."popřála mi ještě a znovu se rozešli.Za chvíli jsem tu byla sama.Když jsem se podívala dovnitř, nahánělo mi to trochu strach.A navíc ty cesty a ulice - dalo se poznat že tady auta nejezdí.Nevím, jak to tady přežiju.Zase si sednu na kufr a začnu si zamyšleně okusovat svůj ctěnej nehet.,,Jak ji tady mám sakra najít?" zabručím.Jediný co vím je, že bydlí tady.Měla pro mě přijít.Přišla? Ne! Je mi vlastně ukradená, dala mě pryč a najednou by měla zájem jo? Na to jí kašlu.Budu tu sedět, a možná tu umřu a když budu mít štěstí, příští rok ze mě vyrostou houby a ty houby......nestačila jsem domyslet.Kdosi do mě zezadu šťouchnul.Otočila jsem se a meganá postava mi zaclonila slunce.Snažila jsem se dohlédnout vrcholu, ale bezvýsledně.Vstala jsem - zase nic.,,Zdravim...."poslala jsem pozdravy do kosmických výšek a doufala, že se dostanou k jeho uším.,,Nazdárek."ozvalo se.,,Já hledám.."začala jsem ale byla jsem nechutně přeručena.,,Já vím!"křiknul chlápek bujaře, omotal mi obrovskou ruku kolem krku a pořádně mi pocuchal vlasy.Myslela sem že umřu, ale držela sem.,,Tak tě zas vidim, cvrčku! No tys ale vyrostla!"řehotal se úchyl.Nějak jsem se vymanila z jeho sevření a sundala si gumičku z vlasů - tak jako tak, můj in culík byl zničený.Začala jsem ho znovu vytvářet a mezitím jsem poslouchala jeho švitoření.,,Tvoje máma má moc práce, poslala mě pro tebe."oznámil mi.,,Vážně?"tohle mě namíchlo.,,Tak ať si pracuje, mě to nevadí, jedu domů!"oznámila jsem a chtěla se rozejít.,,Ale copak?Tvoje máma je plně zaměstnaná, to není nic špatnýho.Teď poď se mnou a necvrkej tu, lidi na tebe koukaj."oznámil a popad můj kufr, jako by to bylo peříčko.,,A vy ste?"zasyčela jsem přidrzle.,,Já?"ukázal na sebe a kufr letěl na zem.Otočil se v jakémsi gestu, zřejmě mu přišlo cool.Napřáh proti mě ruku a připitoměle se zachechtal.,,Já jsem jeden ze tří Saninů, spisovatel a milovník žen, sám velký Jiraiyááááááááá-sama!"utnul to a pohodil bílou hřívou.Zůstala sem nechápavě zírat, i on zatuhnul ve své pozici a čekal, co udělám.,,Jedu domů."oznámila jsem a znovu popadla kufr.,,Nene, teď půjdeme za tvou matkou."vyvedl mě z omylu, přehodil si kufr i se mnou přes rameno a vyskočil na střechu.Magor! pomyslela sem si a trnula strachy, jak asi spadnem.Nespadli jsme.Seskočil na zem před jakousi budovou a vtáhnul mě dovnitř.Bylo tam přítmí a prázdno. V dalším poschodí už ale byl provoz.Nikdo si nás snad ani nevšim - to se tu často nosí hosti na zádech?!
Zastavil před jedněma dveřma a zaklepal.Hovor, který se až doteď ozýval zevnitř utichnul.,,Dále!"ozvalo se rázně.Jiraiya nebo jak si ten pedofil říkal stisknul kliku a vešel dovnitř, já nedobrovolně s ním.,,Něco ti nesu."zachechtal se a div ne hrubě se mnou praštil na zem.Okamžitě jsem si dotčeně protřela poškozené pozadí.,,Yumiko!"ozvalo se radostně.Oči mi naběhly krví.YUMIKO!!!Tohle nesnáším, je to hrozný jméno!Když jsem se podívala na opovážlivce, který ho vyslovil, strnula jsem.Uviděla jsem blondýnu - vypadala tak na dvacet - s hnědýma očima.Ty oči se v kontrastu s barvou vlasů zdály skoro černé.,,To je tvoje máma!"pronesl Jiraiya.Zbylí tři lidé v kanceláři - zatím jsem je nějak nezkoumala - vyvalili oči a nechápavě se na mě podívali.Všimla jsem si, že moje matka je velmi dobře vyvinutá a hned mi došlo, po kom svý vnady mám (xD).I když jsem se na tohle připravovala, zarazila jsem se a nevěděla, co říct.Prvn mě napadlo zvednout se ze země, což jsem hned provedla.,,Dobrý den..."pozdravila jsem rychle a nervózně se ošila.,,Yumiko! (zase ) Tys vyrostla!"zopakovala známou větu a usmála se.,,No jo, kdo by to byl řek...."řekla jsem nervózně, trochu ironicky.Chvíli bylo ticho.,,Jsem moc ráda, že tu jsi..."řekla konečně.Měla jsem sto chutí ji setřít, páč já tu ráda nejsem, ale rozhodla jsem se chovat slušně, aspoň pro jednou.,,Konečně.."pousmála jsem se.,,Jaká byla cesta?´"ptala se a pořád si mě prohlížela.,,Příšerná."přiznala jsem a všichni se zasmáli.Tvářila se spokojeně, náhle se však zamračila.,,Co je tohle?!"zeptala se polovyděšeně a ukázala na mou již zmíněnou okrasu obličeje.Nervózně jsem chytla náušnici.,,Piercing."informovala jsem ji.,,Nenosím naušnice v uších, mám to místo nich..."dodala jsem rychle.Prohlídla si můj oděv.,,A jak jsi to oblečená?!"hrozila se.,,Tohle? No, když vyrůstáš bez mámy a táty v dětským domově, trávíš prostě víc času s kamarádama a nemá tě kdo vychovávat."utrousila jsem jízlivě.Podle jejího výrazu jsem poznala, že jsem krutě přestřelila.,,Promluvíme si pak."řekla.Pak si vzpomněla, že v kanclu nejsme samy.Koukla na dva kluky a jednu holku, asi tak stejně starý jako já.,,Yumiko, (budu vraždit) tohle je Shikamaru, Naruto a tohle Sakura, moje žačka."představila mi je, jako bych stála o to znát jejich jména.,,A tohle je moje....moje dcera, Yum...",,Yumi."přerušila jsem ji.Kdyby to řekla ještě jednou, asi bych ji musela zakilovat hned tady.Ti tři zapomněli zavřít zobáky a čuměli na mě jak na zjev - ani se jim nedivím.,,Hej, bábi, ty máš děti?"vyjeknul připitomněle blonďák, jehož jméno začínalo nějak na Na..., už nevím jak dál.Tohle mě naštvalo.,,No, já v podstatě nejsem její dcera."ozvala jsem se.Bloncka se na mě podívala.,,Máma je někdo, kdo tě vychovává, víš.Ne někdo, koho vidíš poprvé v patnácti letech."informovala jsem ho.Podívala jsem se na ni.Zatnula zuby a náhle měla takový zvláštní výraz.,,Tsunade...."zašeptal Jiraiya a položil jí ruku na rameno.,,No, tak jsme se viděli, těšilo mě."vyhrkla jsem a vyšla rychle ven.Zaregistrovala jsem, že kdosi vyšel za mnou, tak jsem duchapřítomně zatočila na dívčí záchodky.K mé smůle to byla ta holka, takže můj plán jaksi nevyšel.V tu chvíli jsem si zahrála na emo, který zrovna moc nemusím a zalezla jsem do kabinky.Cvaknutí zámku - a mám soukromí.Teda aspoň jsem si to myslela.Kroky se zastavily před kabinkou.Váhavě zašourala nohama a zaklepala.,,Tady je prázdno."odvětila sem.,,Yumi?"zkusila to.,,Nene, tady Bond.James Bond."zavrčela jsem.Zřejmě okamžik trvalo, než to pochopila,,Nechceš vylézt ven? Přes dveře se moc dobře nepovídá."navrhla po chvíli.,,Kdo ti řek že si chci povídat."řekla jsem štiplavě.Páni, já jsem ale mrcha!,,Asi bych ti měla říct, jak to tu chodí."řekla poněkud rozmrzele.Divnej tón, nevěděla jsem, co od něj čekat.,,Pravidlo první: nechovej se jak se chováš!"křikla a v tu chvíli ,,kde mám dveře?!"blesklo mi hlavou a vyděšeně jsem se chytla splachovadla.Růžovovláska je odhodila do kouta - ta holka je vyrvala holýma rukama? Jednou holou rukou?! - a postavila se mezi dveře aby zamezila mému útěku.,,Magor" pomyslela jsem si a zakývala hlavou.S postiženýma lidma se jedná opatrně.,,Si šílená?!"vyjekla jsem ,opatrně´xD .,,Ne."odvětila s klidem a pohodlně se opřela o stěnu kabinky.,,Co je ti do mě? Starej se o svý!"byla jsem úmyslně nepřátelská.,,Myslím, že Tsunade-sama si nezaslouží, jak jsi s ní právě mluvila."oznámila mi.,,Kdože to?"nechápala jsem.Pak mi to došlo.,,Jo tak....myslíš ,mámu´." dodala jsem štiplavě.,,Pokud jsi opravdu její dcera...což je teda docela síla, měla by ses k ní chovat líp."poučovala.,,Viděla jsi ji? Kdybych byla její dcera, chovala by se takhle? Bylo to jako setkání cizích lidí, nebylo v tom nic! Je chladná a nechápu, proč mě chtěla zpátky, když se chová takhle!" štěkla jsem.,,Nedala jsi jí šanci."argumentovala.,,Dal mě někdo nějakou šanci za těch patnáct let?!"křikla jsem.Začínala sem být fakt naštvaná.Zatvářila se zmateně.Ha, teď sem tě setřela holka!A co chceš říct na tohle?pochlebovala jsem si, pochopitelně jen v mysli.,,Určitě měla dobrý důvod, na to ji znám moc dobře."řekla nakonec.,,Vidíš, i ty ji znáš líp, a to já mám být její dítě! Každej ji zná líp! Chci zpátky."oznámila jsem a vstala.Ochotně mě pustila a já vyšla z kabinky.,,Nerozmyslíš si to?"zeptala se posměšně.,,Ani ne."ujistila jsem ji a otevřela dveře na chodbu.Stál tam ten blonďák.,,Babča chtěla, abych ti dal tyhle klíče.Sou od tvýho bytu."oznámil.Bezva, sice nevím, kdo je ta jeho babča, ale může se to hodit.Otočila jsem se na růžovovlásku.Tvářila se....tak nějak jako by už předem věděla, co řeknu.,,Dobře, zkusím to tady."rozhodla jsem a došla si pro kufr.Pak jsem se otráveně, abych si zachovala image vydala k místu, kde mám bydlet.Ti dva mě vedli.
Byl to byt 2+1, nic světovýho, ale celkem to šlo.Pokoje byly vymalovány světle žlutou barvou, kuchyně na světle modro.Objevila jsem i balkón, což mě potěšilo, protože přesně to jsem vždycky chtěla.Blonďák (jak se sakra jmenuje?!) mi všechno nadšeně vysvětloval co kde je, jak to najdu a tak dále.K mému neštěstí Sakura ( ha, už si to jméno pamatuju!) odešla a nechala mě tu s ním samotnou.Abych ho zaměstnala, dovolila jsem mu donýst můj největší kufr.Byl před domem a můj byt se nacházel až ve čtvrtém patře, takže se trochu zapotí.Dobře mu tak.Zatím jsem si vybalovala příruční zavazadla, nanosila do koupelny hygienický potřeby a všechno možný.Kluk, jemuž jsem se rozhodla říkat Speeďák pro jeho hyperaktivitu ( a taky proto, že si nemůžu zapamatovat to zpropadený jméno) se přiřítil zrovna ve chvíli, kdy jsem si nad cosi, co zřejmě mělo parodovat postel věšela plakát Audi TT v plným tuningu.Auta miluju! Za volantem sem poprvé seděla v šesti letech a od té doby se v blízkosti těchdle nice strojů pohybuju pořád.,,Co to je?"zeptal se primitivně a prohrábnul si blond hřívu.Koukla jsem na něj slabomyslným pohledem.,,Co myslíš? Auto pitomče!"štěkla jsem.,,Aháááááá!"zvolal vítězně.,,A to je co?"zamyslel se, čímž mi ukázal své mega IQ, které by zřejmě mohl rozdávat.,,Jak to myslíš? No snad auto!"vysvětlila jsem mu slušným tónem =D.Očividně mu nic nedocvaklo, proto jsem mu musela podrobně vysvětlit, co tahle věcička vlastně umí.,,Chápeš? Třeba koukni na tohle!"Ukázala jsem mu obrázek s polovytuněnou Audi A3 ( audi miluju ze všech nejvíc, ale Subaru bych taky brala) ,,Na jedničku jedeš padesátkou, a když tomudle broučínkovi zařadíš za dvě, jedeš stovkou, má boží akceleraci." dostávala jsem se do varu.Očividně nechápal, ale kýval hlavou.Nakonec mi došla trpělivost a sprostě jsem se vymluvila, že jsem unavená.Pak, až sem za ním zabouchla dveře jsem se svalila na postel a popadla mobil.Číslo, jemuž jsem hodlala zavolat jsem znala nazpaměť.Čekám, než to někdo na druhém konci zvedne.,,Ano?Yumi seš to ty?!"ozve se natěšeně.,,Hanon!To sem ráda že tě slyším!"málem se rozpláču.,,Bože, kde jsi?"ptala se.,,Daleko. A asi tu dlouho budu..."řekla jsem a cítila, že se mi chce znovu plakat.,,Hanon, ty mi tak chybiš! Kdybys věděla, jaký dementi tu žijou, oběsila by ses na mým místě!"tvrdila jsem a okamžitě jí vše vyklopila.,,Je toto možný?"zlobila se.,,Ještě mi tě tam zkazí!"V tom sem s ní teda zajedno.Ještě dlouho jsme konverzovaly, pak jsem musela položit telefon, protože Hanon odcházela na trénink.Grrrrr a já měla jít s ní! To mám zničehonic seknout s hip-hopem?Bože, vždyť ho dělám už kolik let!Tenhle tanec ve mě probouzí opravdovýho člověka....teď to ale asi bude komplikovanější.Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už bude večer.,,Dneska nemám náladu nikam jít.Jdu spát." rozhodla jsem a vyhledala zásuvku.Dala jsem si mobil na nabíječku, osprchovala se a zapadla do postele.To bude trvat dlouho, než se mi podaří usnout......Ještě bych si zatancovala.Tancuju hip-hop, to sice jo, ale volný hoperský hadry nejsou zrovna můj styl.Chodím prostě v tom, v čem se cítím dobře.Jenže málokdo pro to má pochopení.Pochybuju, že ho bude mít ,,máma".Ale co už no, uvidím zítra.....
df

Kapitola I. - Kde zase jsou?

23. července 2018 v 10:00 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  + Naruto: Charllee team - autor Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo
Kdesi na území Ohnivé země se za nádherného, slunečného dne procházely celkem malým lesíkem tři postavy, konkrétněji tři mladé dívky. První z nich, černovláska, s vlasy po pás se jmenovala Ayame, druhá dívka, s bílými vlasy v culíku a pramenem přes obličej byla Argo, no a poslední z nich, s vysoko vyčesanými vlasy, byla Arwen. Všechny tři byly oděny v černošedém což jim napomáhalo splývat se stíny.
,,Už nás zase sledují ti blbečci s maskami..." postěžovala si Ayame poněkud trucovitě, domnívala se, že se jim podařilo je setřást. ,,Jak já je nesnáším! Co od nás vůbec pořád očekávají??"
,,Tak to nevím..." pokrčila Arwen rameny.
Argo se zničehonic nečekaně otočila a ukázala na jednoho z nich prstem. Toho, který se zrovna pokoušel zcela neúspěšně zamaskovat.
,,Žádný strach!" zařvala. ,,Nikdo nás nesleduje, ani tamhleten černý flek!"
,,Musíš je provokovat?" povzdychla si Ayame rozladěně.
,,Já je jen ponoukám..." bránila se.
,,A v tom je nějaký rozdíl?"
,,Provokace by to byla kdybych si sundala tričko..." vysvětlila šibalsky. S Ayame to téměř švihlo o zem a nedivila by se, kdyby se jejich pronásledovatelé složili doopravdy.
Arwen jen nesouhlasně zakroutila hlavou: ,,Buď ráda, že to neslyšel Charllee - sensei..."
,,Cože nemám slyšet?" ozval se hlas za nimi.
,,Ale nic, sensei," řekly zároveň a otočily se na něj se svatouškovskými úsměvy. Jeho schopnost nečekaně se kdykoliv zjevit byla natrénována do extrémní úspěšnosti takže dokonce i ony s tím občas měly problémy.
Charllee je sjel pochybovačným pohledem a pak se mírně zamračil: ,,Nepamatuji si, že bych vám řekl, že máte rozchod."
,,Ale sensei, tu přednášku o tom ,,Jak nezabít ty co jsou nablízku,, jsme slyšely snad třikrát!" bránily se.
,,Ale Argo to budu muset neustále opakovat..."
,,Co zas já? Vždyť jsem taková hodná, milá, mírumilovná... jak bych někomu dokázala ublížit?" začala se ohrazovat, přičemž po něm nezapomněla vrhnout mírně uražený pohled.
,,To říká ta pravá! Sasukemu bych to zbaštila víc než tobě!" vyhrkla Ayame a rozesmála se.
,,Ráda bych něco zbaštila..." zamyslela se bělovláska nepřítomně.
,,Argo, neměla by jsi tolik jíst, víš kolik..." začal sensei.
,,Už zase další přednáška!" zaúpěla Ayame.
,,Já vím," křikla Argo a všechny tři se daly na útěk, pokud možno nejdál co to šlo.
,,Už mi zase zdrhly..." zamručel si Charllee pro sebe, ale pak si uvědomil že jsou tu stále příslušníci ANBU jednotky. ,,Kluci, pomůžete mi je najít?" zavolal na ně s nadějí v hlase, a zatímco se pokoušel přemluvit členy taktické skupiny, holky jedním dokonalým skokem překonaly bránu Vesnice ukryté v listí a dopadly měkce na druhou stranu.
Ayame se rychle, preventivně rozhlédla po ulici. ,,Pozor, na levoboku blonďatý mamlas," špitla.
,,Zase bude říkat svý jméno..." povzdychla si Argo, ale pak se její obličej rozjasnil. ,,Možná bude nablízku Kakashi..." byla zase duchem nepřítomna.
,,Dívej se po stromech tam nejčastěji vysedává, ale teď bychom se raději měli pohnout, blíží se sensei..." varovala je Arwen která vycítila jeho rychle se přibližující chakru.
,,Jo a ten blonďák se taky nebezpečně přibližuje..." dodala Ayame.
,,Ahoj! Jsem Uzumaki Naruto a jednoho dne se stanu..." nestačil dopovědět protože ho Argo drze přerušila.
,,No a co?! Klidně si buď i kyselé zelí!" chytila se za hlavu a vzhlédla. ,,Ježišmarjá Charllee, mizíme!" vykřikla, prudce se otočila, ale narazila do právě příchozího Kakashiho. ,,Ksakru!" zavrávorala, ,,rychle pryč!" společně s Arwen a Ayame vyskočila na střechu jedné z budov a vzápětí ihned zmizely. V tu chvíli se vedle Kakashiho objevil Charllee.
,,Neviděl jsi tady moje holky?" zeptal se ho a pozorně přejížděl očima každý kout ulice ve které se nacházel.
,,Jo. Právě jsem se s jednou seznámil více než mi bylo milé," pokrčil rameny.
,,Argo, že? Je trochu roztržitá..." stále kmital očima po okolí. Bohužel nenašel žádné viditelné stopy což ho samozřejmě rozčilovalo.
,,To jsem nestihl zaregistrovat..." povzdychl si. V duchu se pokoušel vrátit k oné situaci, jenže příliš úspěšný nebyl.
,,No, snad je najdu někde u jídla," vykročil směrem k nejbližší restauraci.
,,Tak to hodně štěstí..." popřál mu sensei týmu sedm a odešel. Dívky mezitím doběhly až ke kamenným monumentům čtyř Hokagů, vytesaných do skály tyčící se nad vesnicí.
,,Setřásly jsme ho," oddechovala Argo spokojeně.
,,Ani bych neřekl," zazněl za nimi Charlleeho hlas.
,,Kurva!" ujelo ji a vzápětí si zacpala ústa rukou.
,,Kurva se neříká..." napomenul ji s přísným pohledem.
Oni jsou snad dva..., pomyslela si Ayame zdrceně. Měla pocit, že dnes je v jejich vyhledávání až příliš přesný.
Lepší je, když spí..., vzdychla Argo.
Možná bychom ho měly příště přivázat k posteli..., objevil se v Ayamenině tváři škodolibý úsměv.
,,Ayame, Argo, na co myslíte?" zeptal se, když si všiml jejich nepřítomných výrazů.
Argo zamrkala a oči ji bezděčně sjely někam vpravo. ,,Pozor! Migréna se blíží! Zase budu jeho terčem..." zamručela sklesle.
,,Asi vás necháme o samotě, sensei," poplácala ho Arwen s úsměvem po rameni. Než stačil říci byť jen jediné slovo, zmizely.
,,Díky Gaii, právě když se mi podařilo je dostihnout mi je vyplašíš..." postěžoval si se svěšenou hlavou nově příchozímu a zároveň odolával silné touze ho něčím praštit po hlavě.
....................

Neurozená (John Burnham Schwartz)

23. července 2018 v 9:00 |  Recenze - Knihy
NEUROZENÁ
(The commoner)
Autor: John Burnham Schwartz
Nakladatelství: Víkend
Neurozená


Může neurozená dívka usednout na císařský trůn?
Haruko vyrůstala jako každá jiná japonská dívka své doby. Ctila tradice i rodinu, ale tak věděl, že jí rodiče nebudou nutit násilím do sňatku s někým, koho by nemilovala. A pak poznala japonského korunního prince a za dědice Chryzantémového trůnu se provdala. Je první neurozenou ženou, která do té doby záhadné a takřka hermeticky uzavřené nejdéle vládnoucí monarchie světa proniká. Sňatek s princem může být jako splněný sen, ale skutečnost bývá jiná. Zejména u japonského císařského dvora, kde má dvorní dáma větší slovo než nová korunní princezna neurozeného původu. Haruko protrpěla dlouhá léta, než našla své pevné místo ve světě a získala dostatečnou úctu (Anotace).
Příběh Johna Burnhama Schwartze čerpá částečně ze skutečnosti. Není to jen vylíčení života dívky, která dosedla na trůn po boku císaře. Je to příběh o střetu tradic a moderní doby. Příběh, který upoutá od první stránky až do překvapivého konce (Anotace).
John Burnham Schwartz žije se svou ženou a synem v Brooklynu v New Yorku a jeho články se objevují New York Times nebo The New Yoker (Anotace).
HODNOCENÍ
Naprosto úžasná knížka o střetu tradic, staré a nové doby. O tajemných rituálech a tradicích, které provázejí japonské císařství od jeho vzniku. Ukazuje náhled do života japonského císaře, které je řízeno přísným protokolem pod dohledem staré gardy. Poodhaluje, alespoň trochu to, co všechno se musí budoucí mladá císařovna naučit a jaké to bylo vychovávat děti. Velmi mě to upoutalo. Když si tu knihu přečtete, zjistíte, že je to kniha inspirována životem současné císařovny Japonska, Mičiko a následně i výchova jejího syna až po jeho svatbu.
Je to jedna z mála knih, kterou jsem četla několikrát. Stojí za to.
OCENĚNÍ: 10/10

PRAVĚK – Úvod do pravěku

23. července 2018 v 8:00 | Etsuko Nakamura |  Dějiny píšou vítězové (Toulky historií)
Omluvte prosím případný špatný slovosled, chyby nebo pád - Etsuko Nakamura


PRAVĚK - Úvod do pravěku

Prehistorické období dějin lidstva, období archeologických kultur, které se počítá až do zavedení písma. Jedná se o nejdelší etapu lidských dějin. Od vývoje člověka a lidské společnosti od jejího počátku, až do začátku starověku (úsek asi od 3 000 000 let př. n. l. do 3 000 let př. n. l.).

Archeologie - věda o nejstarších dějinách lidstva


PERIODIZACE
Podle materiálu, ze kterého člověk vyráběl nástroje

1 - DOBA KAMENNÁ
a) Starší doba kamenná - PALEOLIT (od vzniku člověka do 10 000 let př. n. l.)
b) Střední doba kamenná - MEZOLIT (10 000 let př. n. l. - 7 000 let př. n. l.)
c) Mladší doba kamenná - NEOLIT (7 000 let př. n. l. - 5 200 let př. n. l.)
d) Pozdní doba kamenná - ENEOLIT (5 200 let př. n. l. - 3 500 let př. n. l.) v Evropě
Doba měděná - CHALKOLIT - na Předním východě

2 - DOBA BRONZOVÁ (3 500 př. n. l. - 750 př. n. l.)
a) Starší doba bronzová (do roku 1 550 př. n. l.)
b) Střední doba bronzová (do roku 1 300 př. n. l.)
c) Mladší doba bronzová (do roku 750 př. n. l.)

3 - DOBA ŽELEZNÁ
a) Starší doba železná (750 př. n. l. - 400 př. n. l.) - období HALŠTATSKÉ
b) Mladší doba železná (400 př. n. l. - 0 n. l.) - období LATÉNSKÉ

4 - DOBA ŘÍMSKÁ (0 n. l. - 400 n. l.)


Podle způsobu opatřování potravy
1) Období přisvojovacího hospodářství = DOBA KOČOVNICKÁ - paleolit až mezolit
2) Období výrobního hospodářství - neolit až závěr pravěku


PŘÍRODNÍ POMĚRY
Čtyři doby ledové (glaciály) a tři teplejší doby meziledové (interglaciály) → rozdílná vegetace a zvěř

DOBA LEDOVÁ (Glaciál)
Skandinávský ledovec se posunul na jih. Jeho pohybem nastal prudký pokles teplot. Teploty byly v průměru o 2-3 °C nižší jak v dnešní době. Hluboko na jih se posunulo chladnomilné rostlinstvo tundry, tajgy a stepí (trávy a nízké keře) a s nimi i zvířata (mamuti, sobi, nosorožci, medvědi,…), kterým sloužili jako potrava…

DOBA MEZILEDOVÁ (Interglaciál)
V těchto dobách, došlo k oteplení planety a teplota byla o několik stupňů vyšší jak dnes. S tímto oteplováním došlo k ústupu ledovce. Toto oteplení umožnilo růst nové vegetaci, která v našich podmínkách tvořila převážně listnaté lesy. Vyskytovaly se zde i spousta dalších druhů zvířat jakými byla divoká zvěř, sloni, jeleni, srny, koně, lvi, tygři, opice, …

Krajina poslední doby ledové
Krajina poslední doby ledové, byla u nás docela přívětivá (podle odhadů vědců, byla zelenější, než si člověk doposud představoval). Území naší republiky se v době poslední doby ledové nacházelo mezi dvěma ledovci, alpínským na jihu a skandinávským na severu, který zasahoval až k našim hranicím. Oblast mezi těmito ledovci byla alespoň zčásti zalesněna.
V karpatské oblasti (dnešní Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky) rostly porosty modřínů, bříz, borovic, či olší, střídané se stepními vegetacemi a výjimečně vegetací tundrovou.
V českém masívu (oblast dnešních Čech) převládala tundra a suché travnaté stepi doplněné na některých místech o řídké porosty borovic či bříz.
Díky stepím se zde vyskytovali mamuti a jiní velcí býložravci.

Jak vypadal pravěký les?
Hluboké lesy se na území naší republiky v dobách ledových a meziledových nevyskytovaly. Bránila jim v tom stáda velkých zvířat (sloni, pratuři, mamuti, mastodonti, velbloudi a obří lenochodi. Obecně krajina byla pestrá s malými lesíky, močály a travnatými pláněmi.





JAPONSKO - 日本国 – Geografie

23. července 2018 v 7:00 |  Japonsko - 日本国 (Nippon)
JAPONSKO - Geografie

Japonsko je ostrovní stát, ležící na východě Asie. Tvoří jej čtyři hlavní ostrovy, Hokkaido (北海道)ležící na severu země, Honšú (本州) největší ostrov japonského souostroví, Šikoku (四国) a souostroví Kjúšú (九州) a na více jak 3 000 malých ostrůvků. Celý tento stát ležící na ohnivém prstenci (hranice tektonických desek táhnoucí se napříč celou zeměkoulí) a zabírá plochu 377 801 km2.
Celé Japonsko tvoří ze 73 % hory a tyto horské pásy procházejí každým z hlavních ostrovů, které jsou z většiny pokrývají husté lesy, jenž zabírají skoro 69 % japonského povrchu. Pro srovnání, další země s tak velkou lesnatostí jsou už jen Finsko a Švédsko. Zbylou plochu, asi 27 % rozlohy země je hustě osídleno.
Centrální Japonsko je rozděleno třemi horskými řetězci a to Pohořím Hida, Kiso a Akaishiskými horami, které dohromady tvoří tzv. Japonské alpy (Nihon Arupusu). Nejvyšším vrcholem těchto Alp je Mount Kita, 3 193 m nad mořem.
Když se podíváme na mapu Japonska, zjistíme, že je poměrně krátké co do tloušťky země. Tato vzdálenost spolu s vysokými pohořími umožnila vznik jen krátkým avšak velice dravým horským řekám, které po celý rok mají dostatek vody. Na oko to vypadá jako ráj pro vyznavače divoké vody, ale velká většina z nich však není splavná. Nejvíce vody mají řeky při jarním tání sněhu a ledu. Nejdelší řekou samotného Japonska je řeka Šinano na ostrově Honšú pramenící v pohoří Hida a teče až do Japonského moře v Niigata vzdálené 367 km. Další významné řeky Kiso s délkou 232 km a Tonegawa s délekou 322 km se vlévají do Tichého oceánu.
Japonsko je známé svou krásou a krásná jsou také jeho jezera, které mají hlavně horský charakter. Největším jezerem země s rozlohou 674 km2 je Biwa, ležící u Kjóta. Nejhlubším je Tazawa ležící východně od města Akita s hloubkou 423 m. Ovšem pro turisty jsou nejznámější jezírka v okolí hory Fudži a to Jamanaka, Sai, Soudži, Motes a Kawagiči).

Díky tomu, že Japonsko leží na ohnivém prstenci umožnilo vzniku velkého bohatství termálních a minerálních pramenů, které se využívají jak k rekreačním tak léčebným účelům.



https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3c/Satellite_View_of_Japan_1999.jpg/802px-Satellite_View_of_Japan_1999.jpg





Kotaro Mochizuki

23. července 2018 v 4:00
Kotarou3.jpg Kotarou2 picture by Nagadir_photo
Kotarou2.jpg Kotarou1 picture by Nagadir_photo
50235570.jpg BBB3 picture by Nagadir_photo


Mimiko Katsuragi

23. července 2018 v 2:00
Mimiko2.jpg Mimiko2 picture by Nagadir_photo
Mimiko1.jpg Mimiko1 picture by Nagadir_photo


Black Blood Brothers - Informace

23. července 2018 v 0:00 |  - Black Blood Brothers
BlackBloodBrothersLogo.JPG
Black Blood Brothers
ブラック·ブラッド·ブラザーズ
Burakku Buraddo Burazāzu
ŽÁNR: fantasy, komedie
REŽIE:Tošihiko Sahaši
VYSÍLÁNÍ: 8. 9. 2006- 24. 11. 2006
POČET EPISOD: 12
Hlavní děj
Děj se primárně odehrává v Honkongu. Během poslední války, která se jmenovala Honkongská křížová výprava, se upír staré krve, Jiro Mochizuki, přezdívaný Stříbrná čepel (podle své zbraně, katany se stříbrnou čepelí) střetl s takzvaným králem Kowloona a většinu jeho poddaných, takových Kloonwalských dětí, které porazil a samotného krále zabil.
O deset let později se Jiro se svým bratrem Kotarhem, vrací zpátky do Honkongu s nadějí, že se dostanou do Speciální zóny. Speciální zóna vznikla po poslední válce mezi upíry a Kowloonskými dětmi a je to místo, kde žijí upíři v tajemném a prosperujícím městě. Při vylodění se Jiro s Kotarhem setkávají s Mimiko, lidskou dívkou, která jim pomáhá. Jejich cesta se zkomplikuje, když se objeví nepřátelé z minulosti a budou chtít oživit mrtvého Kowloonského krále. Současně s tím unesou i Kotarha a Jiro bude muset novu tasit svou stříbrnou čepel a postavit se do čela armády…
Minulost:
V 50. Letech 20. Století se v Honkongu objevil upír, kterému se později začalo říkat král Kowloon a začal rozšiřovat svou rodinu na druhé. Jeho krevní linii se začalo říkat Kowloonské děti. Tímto druhem upíra se lidé nebo i samotní upíři mohli stát i po pouhém kousnutí od Kowloonského dítěte, bez krevní transfůze. Rozšiřování Kowlonských upírů způsobil chaos mezi upíry žijícími v utajení a vyvrcholil Svatou válkou, kde se lidé a upíři spojili v bitvě proti Kowloonskými upíry.

Hlavní postavy
Jiro Mochizuki - upír Staré krve, který bojoval proti Kowloonským upírům, během poslední Honkongské křížové výpravy. Upírem se stal asi v 19. Století, kdy byl na něj transformován. Předtím, byl ale poručíkem v japonském imperiálním námořnictvu, dokud nebyl těžce zraněn v boji proti Alici. Kromě staré krve má i velmi zvláštní krev zvanou Sage. V boji používá katanu se stříbrnou čepelí. Je slabý proti slunečnímu záření a vodě.

Kotaro Mochizuki - Jirův desetiletý mladší bratr. Nemá prozatím schopnosti upíra, ale má velkou toleranci vůči bolesti. Není to Jirův pokrevní bratr, ale je to reinkarnace samotné Alice.

Mimiko Katsuragi - zprostředkovatelka mezi upíry a lidmi. Sirotek pracující pro společnost Order Coffin Company. Silná nezávislá žena, která nemá předsudky vůči žádné rase. Jednou dala Jirovi napít své krve, když byl příliš slabýpro boj.

Cassandra Jill Warlock - upírka čisté krve, přezdívaná Černý had a Zrádce (jako první byla pokousána Kowloonským králem). Je hlavou rodiny Warlocků a je samotnou reinkarnací samotné čarodějnice Morgany. Krev této rodiny jí umožňuje měnit tvar a podobu. Cassa je velmi silný upír. Primární zbraň má stříbrný křížp a katanu. Je velmi vynikající šermířka a nad Jirem má v boji s mečem vždy navrch.

Sei - nese titul Dragon King of the East nebo "Ryū-Ō". Nosí také tituly prokurátora východu a mladého vyslance. Řídí noc Hongkongu a Zvláštní zóny, chránící Červenou krev a Černou krev. Je přímým potomkem chaotické krevní linie. Sei vytváří barieru, která chrání Zvláštní zónu. Je jeden z nejmocnějších upírů a může se změnit do podoby Zlatého draka. Má sestru, takzvanou temnou princeznu na severu. Na rozdíl od Kotarha získa všechny vzpomínky minulosti. Sei se před deseti lety musel reinkarnovat a má podobu desetiletého roztomilého chlapce.

Zelman Kuroku - 800 let starý upír, narozená 1. Dubna v polsku. Je nositelem božího plamene a legendou Temného věku. Má mnoho titulů včetně starého temného lovce, stoupence Boha ohně, vraha červených očí a prince s krvavě zbarvenými očima. Je také jedním z vládců speciální zóny. Pochází z nádherné krevní linky, která se spojuje s velkým válečníkem Asurou (bohem války, který je zakladatelem jeho krevní linie) a je považována za jednu z posledních z této krevní linie. Jeho krevní dědictví mu umožňuje vytvářet a kontrolovat oheň. Má mírně divoký smysl pro charisma, ale jeho skutečné já je někdo bez morálky a je úplný sociopat.

Cain Warlock - velmi silný upír pracující pro společnost. Má schopnost změnit se do modrého vlka. Nerespektuje Jira, jelikož si myslí, že je nezralý. V minulosti byl jedním ze strážců Alice.

Tmavá princezna na severu - Seiova starší sestra, kterou Dračí král z východu velice respektuje. Je velmi mocná a dokáže měnit počasí.

Crow / Kuro - velmi mocný upír a zručný šermíř. O jirovi říká, že je jeho žák. Je strážce Tepmné princezny severu.

Zhang Lei Kao - Lovec upírů a blízký spojenec Seie. I přes své stáří, dokáže zabít Kowloonského upíra pouhým dřevěným hrotem.

Kelly Wong - upír pomáhající obyvatelům ve zvláštní zóně. Jediná z jedné skupiny upírů, která dorazila do Zvláštní Zóny. Ztratila při tom všechny přátele i náhradní dceru.

Chan - dcera Kelly, která byla proměněna na Kowloonské dítě a Kelly jí musela zabít.

Johan Tsang - Kowloonský upír, který ukrýval svou identitu, aby mohl do Zvláštní Zóny. Ukryl se v Kellyině skupině, kde nakazil všechny její přátele i dceru a byl zabit rukou Jira, ještě než se dostal do Zvláštní Zóny.

Jinnai Shōgo - Šéf Mimiko a vedoucí týmu Compromisers. Je blízkým spojencem Seie.

Hibari Kusunogi - Mimičina mladší kolegyně ze společnosti. Má ráda klepy a jejich spekulace.

Badrick Serihan - velmi přísný a vysoce postavený člověk, který dbá, aby bylo ve zvláštní Zóně bezpečí.

Rinsuke Akai - Přítel Jira, který zařídil bezpečnostní opatření na lodi, kterou Jiro s Kotarem připluli.

Yafuri Chao - přímý potomek Kowloonského krále a "mladší bratr Cassy." Miluje boj. Je velmi zdatný v šermířském umění, bojových umění a upíří moci. Má tendenci prosazovat své ambice.

Sayuka Shiramine -Zelmanova osobní asistentka, člověk, která dovolila aby jí zelman sál krev.

Zaza - člověk, který pozval Cassu do zvláštní zóny. Je ponížením pro Cassu a zabit rukou Jira.

Mitaki Onezaki - Muž, který stojí v čele společnosti Order Coffin Company. Vyrůstal ve speciální zóně a za pouhých 10 let přeměnil oblast ze slumů na metropoli. Odmítl opustit Zvláštní zónu, když byla napadena.


Zdroj krve

Alice Eve - velmi stará krev a členka nejvyšší upíří rodiny. Alice byla považována za matku Temnoty a zakladatelkou oné Chaotické krevní linie, známé jako Sage. Během 19. Století se zamilovala do Jira a změnila jej na upíra. Byla zabita rukou Cassandry, své nejlepší kamarády a reinkarnovala se do Kotara.

Adam Wong - známý jako král Kowloon a otec Kowloonských dětí. Je zakladatelem nejmladší černé krve a je zodpovědný za Hongkongskou křížovou výpravu, během které byl zabit Jirem a jeho popel uzavřen do urny a zazděn na jedenáctém nádvoří. Po křížové výpravě, jsou jeho děti hojně loveny.
Stará krev - odkazuje na upíry žijící 100 a více let, s nezměrnou mocí, než jsou řadoví upíři.
Černá krev - upíří krev. Mají své silné a slabé stránky. Všichni upíři jsou zranitelní stříbrem. Slabí jedinci mohou se proměnit v popel jen po pouhém škrábnutí stříbrného předmětu. Pouze silní upíři mohou přežít poranění stříbrným předmětem.
Červená krev - krev lidské populace.

Speciální zóna - město chráněno barierou, která zabraňuje vstoupit konkretnímu druhu upírů, pokud není pozván. V tomto místě v symbioze žijí lidé a upíři. Zvláštní Zóna byla postaveny jako náhrada za zničený Hong Kong, když byl během poslední křížové výpravy zničen.
Požadavky na pozvání upírů do zvláštní zóny:
Musí být člověk žijící v Zóně, který ví, že pozývají upíra.
Inviter musí také věřit, že Zóna je pro ně správným místem.

Kowloonské děti - upír pocházející z krevní linie Kowloonského krále. Útočí jak na upíry tak na lidi a tím rozšiřuje svou krevní linii. Je možnost se jim stát po kousnutí Kowloonským dítětem nebo pitím jeho krve. Zasažený upír po proměně má bledou kůži, špičaté uši, ostré nehty a oči černé se žlutými zorničkami. Jejich povaha se změní na divokou a velice agresivní.

Order Coffin Company - organizace která umožňuje žití upírů a lidí bok po boku ve speciální zóně. Jejich ředitel založil speciální zónu.
Potlačovací tým - upíři, kteří násilím brání nezvaným hostům aby vstoupili do zvláštní zóny.
Kompromisér - agent, který řeší problémy mezi lidmi a upíry ve zvláštní zóně bez použití nasílí. Jelikož se často dostávají do problémů, doprovází je strážce, který je chrání.

Hide Hand - schopnost, který umožňuje upírům telekinezi (např. pohybovat předměty, levitace, lámání kostí bez dotyku, atd.) Někteří mají schopnost vytvořit barieru, o kterou se zastaví kulky. Tuto schopnost mají třeba přímí potomci Kolwoonského krále.
Eye Raid - schopnost upíra ovládat mysl člověka prostřednictvím očního kontaktu. Mohou vyhledat určité vzpomínky, vyvolat hypnózu a kontrolovat jejich činy.
Oční zapalování - Forma vampirické pyrokineze. Zelman Clock se zdá být jediný, kdo může tuto sílu využít (vzplanou mu zorničky)
MOJE HODNOCENÍ
Velmi zajímavý seriál, v některých chvílích se mi zdál trochu zmatený a chaotický, kdo ským, jak, za jakých podmínek, co se stalo v minulosti a proč. Jinak nebyl špatný. Nejoblíbenější postavou pro mě byl Sei a Zelman.
OCENĚNÍ: 7/10

Kam dál